Zvláštní pohled na stráně letos na jaře spojovací
povídka ze sbírky Podivnej weekend
Wabi
Ve foyeru vládla slavnostní nálada.
Stáli jsme kousek stranou, abychom nepřekáželi v pohybu vší té honoraci, která se sešla na dnešní slavnostní kulturní zážitek.
Světla pomalu zhasínala, muži dokuřovali své cigarety s dlouhými filtrem, ženy kontrolovaly v zrdcátkách naposled svůj vzhled. Biletářky zavíraly dveře do hlediště.
"Půjdeme?" prohodil All polohlasem.
"Ty tam chceš opravdu jít?" otočil se na něj s doutníkem v ústech Bren.
"Konečně - když už jsme tady, proč ne?"
"Viděls to už někdy?"
Bren neodpověděl. Očima sledoval muže ve fraku, který právě procházel kolem nás.
"Kde já jsem ho jenom..." mručel si do plnovousu.
Ve foyeru blikala už jenom požární světla nad vchody a my stáli sami v té mramorové hale, semknuti do hloučku, jako na obranu před nějakým neznámým nebezpečím.
"Tak tam pojďte aspoň nakouknout, já to ještě neviděl!" ozval se v tom Robin a to se nám zdálo docela rozumné.
Otevřeli jsme potichu dveře a vklouzli do lóže. Šest křesel lehce zavrzalo, jak se kamarádi usazovali. Zůstal jsem raději stát, opíraje se ramenem o přepážku, ruce založené na prsou. Opona šla nahoru.
Jeviště bylo temné, jenom v rohu hořel malý kašírovaný oheň a pár postav právě přicházelo z proscenia. Věděl jsem, co bude dál, znal jsem to jako své boty, nebyl jsem poprvé na této hře. S hrůzou jsem očekával první akord kytary a v duchu si říkal tu starou, starou báseň, která mi nevím proč najednou vyskočila z paměti:
Z duté jeskyně aparátů
vychází mdlý zápach hudby
a groteskních hřmotů.
Cítím mozek géniů, však zde,
v prostotě jejich doupat
jsem oslněn hudbou silných paží...
Kdepak! Položil jsem Brillovi ruku na rameno a kývnul ke dveřím, když se na mne otočil.
"Já se zkrátka na to už nemohu dívat!" povídám mu už ve foyeru a zapaluji si cigaretu.
Za chvíli se k nám připojil Bren.
"Nechutné!" prohlásil lakonicky.
"Pojďte nahoru do kavárny!" povídám, jak jsem najednou dostal chuť to všechno něčím spláchnout. Byli jsme tam sami tři koňak byl prostě výtečný. Rozhovořili jsme se o tom podivném paskvilu, který se dole na jevišti vydává za plnokrevný život a bylo nám z toho všem trochu úzko.
"Člověče",povídá Bren náhle bez spojitosti, "už jsem si vzpomněl, kdo je ten chlap, co jsem ho viděl dole ve foyeru!"
"Ten ve fraku?"
"Jo. Ten. Vzpomínáš si ještě na toho zahradníka, co nám sloužil na campu? Jak potom prodal všechny prázdné láhve a vzal draka?"
"Aha, ten nemotora! Co je s ním?"
"To byl on! Tenkrát přece ..."