Země tří sluncí z pořadu "...a jít a nemyslet na konec cesty"
Rokoko 1962
Wabi
Pro nás je země tří sluncí Cestou. Už ve škole nám totiž říkali - musíte jít cestou dobrou, cestou, která vede k Řádnému životu občana. My jsme se tedy snažili.Každý z nás se snažil. Snažili jsme se tolik, že z nás málem opravdu byli Řádní občané. Málem. Neboť Řádnost a Přestnost není ještě patent na prožití života. A tak jsme objevili Cestu. Poznali jsme, že máme kupodivu své vlastní názory na život. Že máme tolik chuti a síly k životu, až se nám chtělo Bát se. Bát se vší té volnosti a možností a krásy. Tak asi vznikla Cesta.
Cesta za lidstvím. Báli jsme se všech našich možností a přitom jsme viděli kolem sebe přízemnost, ziskuchtivost, omezenost, pokrytectví a všechny ty lidské vlastnosti, které se nám z hloubi duše protivily, proti kterým jsme mohli postavit čisté čelo, ale neměli jsme zbraně. Proto vznikla Cesta.
Cesta je pro nás pojem. Na cestě nesmíš švindlovat. Cesta tě hned sama praští přes prsty.
Všichni lidé žijí jeden jediný veliký Život. Proč tedy si jej ještě zbytečně komplikovat všemi těmi vlastnostmi, kterým se sice říká záporné, jsou ale lidské a nám se přesto z duše protiví?
Začali jsme se připravovat na Cestu. Oblékli jsme šat, průhledný Ptákům Kteří Rozumí, připravili jsme Věci potřebné a vyrazili jsme. Několik z nás si zlomilo nohu o první překážku Pravdy. Ti druzí si odřeli čelo o Přízemnost Morálky.
Našli jsme Ptáky Kteří Rozumí, našli jsme po cestě i ptáky Tupce, ale naučili jsme se Ptákům Zabedněncům smát.
Víme, kam vede Cesta.