Wabi 66 Folk & Country 4/2001
Šaolín
"Už je to dávno, co mi zmizely v dálce stromy, pro mě už zastavil se čas...," promluvil ke mně před časem prostřednictvím své Hic Sunt Leones (bohužel už jen z pásku) legendární bard Wabi Ryvola. Seděl jsem doma, pouštěl si jeho starý nahrávky a listoval spoustou starých popsaných stránek. Některé popsal sám Wabi, některé popsali jiní o něm. Kostrbatá písmenka pravých a nefalšovaných psacích strojů (ach, kdejsou ty časy?) mi na Wabiho prozradila spoustu pikantností. Uvědomil jsem si, že tenhle světem protřelej chlápek nebyl jenom "obyčejnej čundrák" a trampskej hitmejkr, ale že to byl taky mimořádné vnímavej a nadějnej literát, ačkoliv on by se tomuhle označení určitě ze všech sil bránil. Bohužel, jeho zápal pro trampskou prózu trval jen krátce a skončil v době nejtužší normalizace, kdy se po houfech rušily trampské časopisy a různé amatérské samizdaty. Psát nebylo prakticky kam a do šuplíku Wabi psát neuměl. Ke psaní se na chvíli vrátil až po devadesátém roce, ale nikdy už to nebylo to radostné živelné psaní, jako v letech sedmdesátých. Přesto tady po něm zůstala spousta skvělých povídek, známých i neznámých. Tento měsíc by se Wabi Ryvola dožíl šestašedesáti let.