Trampský ahasver   Dokud se zpívá 1991
Jan Plachetka

Je-li folkovou legendou Nohavica, pak obdobně rozevlátou postavou trampského muzicírování je starší z bratrů Ryvolů, zvaný léta letoucí Wabi. Nasáklý předválečnou trampskou klasikou, americkými lidovkami a spirituály a taky swingem, pustil se začátkem 60. let do skládání původních písni. Ta první se prý (v roce 1962) jmenovala Hejno vran.

To už byl Wabi čtyři roky členem trampské osady Zlatý klíč a zpíval v jejím sboru, který se v závěru roku 1963 zformoval ve skupinu s názvem Hoboes (vedle bratrské dvojice zůstane po léta jejím členem basista a baskytarista Jindřich Pedro Pitra, ženský hlas patří nejprve Hance Homolkové, později Jarmile Vrbové a Marcele Koťatkové).

Wabi se - s bratrem Mikim a J. Velinským-Kapitánem Kidem podílí na pořádání zpěvníků, koncertů a přehlídek, píše do trampských tiskovin i do Táborového ohně Mladého světa (založen 1964), aktivně se účastní Port, šíři slávu trampských písní do rozhlasu, televize i filmu, a vedle téhle osvětové práce také pořád skládá písničky. Jsou posmutnělé jako ty Mikiho, ale jeho smutnění je trochu jiné, stejně jako humor. Snad trochu siláčtější, "bohémštější"... Těžko to slovy postihnout, ale při poslechu jejich písní to vycítíte a můžete celkem snadno odhadnout, která je čí. Wabi je pocitovější, Miki jaksi věcnější — alespoň v prvním období tvorby.

V roce 1971 dostal Wabi Portu za píseň To mi povídej a bodoval i v dalších ročnících soutěže písněmi Šmír na trávě, Šestačtyřicátej, Věřím, a naposledy, v roce 1978 písní Zvláštní znamení touha, napsanou už dva roky předtím ke dvacetiletí Zlatého klíče. V roce 1978 dostal za zásluhy o žánr také Zlatou portu.

Po patnácti úrodných letech však Wabiho tvůrčí pramen jako by začínal vysychat. Zdá se, že na rozdíl od Mikiho nedokázal "jít s dobou" a nechytil druhý dech. Ovšem jeho legenda nevyhasla a jeho písně stále znějí u ohňů i na Portě. V roce 1990, tedy svým způsobem "post festum", se Wabi dočkal u Supraphonu autorského alba s názvem Můj názor na věc.

Pokud jde o hudbu, jsou Wabiho písně melodické, dobře zapamatovatelné, s výraznými refrény. Texty nejsou literárně tak kultivované jako Kidovy nebo Mikiho. Mívají však přitažlivý slogan i svůdnou, zasněnou atmosféru osamělých toulek vlastním nitrem, přírodou i světem, čemuž napomáhá hovorový, charakteristický trampský jazyk a slovník.

Úvodní strana