Trampské notování aneb Bratři s kytarou   1979
Jan Plachetka

Jiřímu bude letos čtyřiačtyřicet a slyší na jméno Wabi. Pracuje jako strojník v jedné pražské nemocnici, Mirko, zvaný Miki, je o sedm let mladší a zaměstnán je jako vedoucí propagace v jednom pražském nakladatelství. Oba nosí příjmení Ryvola a jsou si bratry. A oba vynikli v hudební oblasti zvané trampská píseň, což je také důvod a téma tohoto povídání.

Jako členové trampské osady Zlatý klíč se bratři přičinili o založení osadního sboru, z kterého se v roce 1963 vylíhli hoboes (tj. vlakoví tuláci) - pěvecké seskupení, které v proměnlivém složení působí dodnes a jehož jádrem Wabi s Mikim jsou.

M: Muzicírovali jsme na osadě odjakživa, hodně a rádi.

W: Písničky jsme začali skládat proto, že nás omrzelo opakovat staré trampské věci. A kromě toho - svět kolem nás už nenosil sombréra. Byl všední den, a tak jsme o tom zpívali.

M: Naše písničky vždycky vyjadřovaly pocity. Byly sdělením tužeb, snů, trablů nebo průšvihů našich kamarádů a vrstevníků - nezávisle na kulisách, které v písničkách hrály. Nejsou to trampské písničky v ortodoxním slova smyslu, Wabi kdysi vymyslel termín "písně dlouhejch cest" a ten, myslím, sedl.

W: Vždycky jsem se snažil, aby moje písničky byly přinejmenším pravdivou výpovědí.

M: Absolutní většina našich písní vznikla zcela spontánně - máš nápad, máš chuť, sedneš, napíšeš, zazpíváš, líbí se, a je na světě. Nelíbí se - zapomeneš…

W: Trampská muzika, ze které jsme my také vycházeli, vznikla ve 20. letech z vnitřní potřeby lidí, kteří, jak se dnes říká, chodili neformálně do přírody. Byl poplatná době a zahraničním vzorům a vlivům, ale postupně si vytvořila vlastní styl. Poplatná době je stále a já myslím, že je to tak v pořádku.

M:Trampská písnička je především pro trampy. A u těch je to hrozně jednoduchý, až krutý: Udělal jsi písničku, pod kterou se můžeš podepsat? Fajn, beru, učím se jí, zpívám ji, dávám ji dál. Udělal jsi mizérii s falešným textem? Taky fajn, strč si ji za klobouk, zpívám si jinou, jej jich pěkných dost.

W: Trampská muzika plní jednu nezastupitelnou funkci - umožňuje komukoliv zúčastnit se osobně toho krásného, čemu se říká hudba. Protože je přirozená, srozumitelná, romantická a spontánní. A protože je prostá, bude i nadále sloužit velké části mládeže jako prostředek výpovědi o životě. Není to čest?

M: Trampská píseň, stejně jako trampování samo,je dobrá už proto, že pěstuje v lidech smysl pro fér jednání, pro kamarádství, pro prostý život bez přetvářky. Probouzí v nich smysl pro poezii a romantiku. Dědkům vrací mládí a mladíkům připomíná, že vedle hospody a diskotéky jsou také babí léta, rosa v trávě, mlha nad řekou a dobrej kámoš, kterej v nouzi pomůže a nečeká tuzéra.

W: Nejdůležitější na téhle muzice je to, že se jí aktivně věnují mraky lidí. Mimo jiné asi i proto, že nevěří popu, který se jim servíruje … Řekl bych, že trampská muzika převzala do určité míry úlohu toho muzicírování, kterým byli Češi proslulí.

M: Z předválečných let existuje hodně krásných a chytrých písniček, nebyly tehdy jen unylé, přiblblé skladbičky, jak se na základě některých výtvorů soudilo a leckdy i soudí. Kromě toho, že přinášely a přinášejí lidem radost, dokazují ty písničky, že trampové nejsou přitroublí tvorové, kteří toho mají v hlavě ještě méně než v torně. Trampská píseň - stará i dnešní - se může pochlubit řadou profesionálně hodnotných výsledků. Ze srovnání s popem či ještě spíše s dechovkou vychází velice dobře. V současnosti přestává být výhradním „majetkem“ trampů, zpívá se v naprosto netradičních prostředích i při naprosto netrampských příležitostech. Trochu smutné ovšem je - a to známe z vlastní zkušenosti - když se někdy například ironický text zpívá smrtelně vážně, jako hymnus.

W: Spolu s folkovou a country muzikou tvoří dnes trampská píseň jeden široký proud. Škatulky smazal vývoj.

M: Zdali je trampská muzika česká? No zdali! Svého času konstatovali dokonce i odborníci, že vedle produktů, jakými jsou plzeňské pivo, Švejk a Čapkův robot, je trampské hnutí typicky česká záležitost, která nemá ve světě obdoby. Tím spíše, pak česká trampská píseň. Není rozhodující, že v počátcích mnohdy i dnes využívá některých převzatých forem jako folku či country. Rozhodující je sdělení, jeho podání - a to je typicky české.

W: Postavení této hudby je popelkovité. Zřejmě proto, že trumpeta, buben a činely, spolu s "lidovými" texty, o nichž se mi nechce mluvit, jsou hlasitější než písnička s kytarou. S akustickou kytarou.

M: Trampská píseň patří i na pódia, i do éteru. Je to humánní záležitost, zlepšuje lidem náladu, a navíc pomáhá přesvědčit novodobé Kondelíky, že trampové nepolykají malé děti, ale mají rádi poezii a kupodivu ji dovedou i dělat. Námětově se trampská muzika dost posunula - od neurčitých romantických a snových textů k realitě. Víc vypovídá o současnosti, víc kritizuje. Texty jsou v průměru daleko umělejší, náročnější. Vlivem folku a country se mění instrumentace, harmonie, jsou bohatší, akrodové kombinace složitější.

Wabi Ryvola složil zatím kolem dvou set písniček, jeho bratr asi padesát. Od roku 1963, kdy Hoboes zvítězili v 1. trampském večeru v pražské Lucerně, nasbírali Wabi s Mikim na různých přehlídkách řadu diplomů a čestných uznání za textovou tvorbu, několik Port a Zlatých kytar. Natočili přes třicet písniček rpo rozhlas a tři malé desky (na jedné velké se podíleli třemi skladbami). Od ČÚV SSM dostal Wabi v minulém roce Zlatou portu za tvůrčí přínos v oblasti trampské hudby.

Jinak mají Hoboes na kontě kolem tisíce vystoupení po republice, zejména však v Praze. Nyní vystupují pravidelně v Malostranské besedě - jako bratrský tandem v samostatném recitálu Země tří sluncí, jako Hoboes (kromě Ryvolů patří dnes do skupiny basový kytarista Jindřich "Pedro" Pitra a zpěvačky Jarka Krátká a Marcela Koťátková) v měsíčníku Potlach.

Úvodní strana