LP Trampská dvorana Supraphon 1988
Václav Emingr
Jiři Ryvola (1935) je spolu s Kapitánem Kidem nejvýraznější postava moderní trampské písně. Písnička Hejno vran zazněla u ohně Zlatého klíče jako první mezi tradičními trampskými písněmi, americkými lidovkami a písničkami Osvobozeného divadla. Nebyla sice absolutně první Wabiho písničkou, ale ona "to" začala. A pak už Zlatý klíč začal zpívat jeho písně a zanedlouho i písničky jeho bratra Mikiho. Od roku 1965 vzniklo seskupení Hoboes, jehož byl (je?) uměleckým ředitelem; prvního ročníku Porty se zúčastnil jako pozorovatel a od druhého ročníku již Hoboes jako účinkující sbírají portovní ocenění v autorské i interpretační soutěži. Tuto dráhu završili v roce 1976 Zlatou Portou.
Písničky Wabiho jsou na první pohled "drsné", dynamické, a to se týká i jeho písní lyrických. Lze v nich vždy vystopovat Wabiho filozofii, názor nebo zkušenost; proměny tvorby v jednotlivých obdobích jsou i odrazem jeho vlastního života. Základem většiny melodii je jeho pověstný "beguine" a swing. Tak jako jeho bratr Miki oznamuje tempo písní "di vlak", "di kůň, "di dudy" apod.
Hejno vran, Dálka, Samota, Island, Hobo, Ohrada, Quien sabe, Dlouhá cesta z prvního období Hoboes; Sochám brečí déšť na obočí, Tereza, Zvláštní znamení touha, Rychlé šípy z doby nedávno minulé nebo Letorosty jako příklad poslední tvorby. Složil více než 250 písniček. Podílel se na gramodesce Písně dlouhých cest i profilové desce Hoboes Zvláštní znamení touha.
V roce 1978 byla Wabimu udělena Zlatá Porta jako osobnosti současné trampské písně. A tou je dodnes, ať hraje sám nebo s bratrem. Anebo s Pacifikem jako na této desce písně starší i nové.