Starosti velkých náčelníků
Wabi
"Abych Ti řekl pravdu." Povídá Bůvolí Oko, "mně se to s těma jejich jeleníma kůžema taky nechce líbit!"
Přistrčil blíž k ohni navlhlé mokasíny a znovu se obrátil k Rychlému Šípovi:
"No řekni sám, kam to povede? Místo stopování pořádnýho sousta jsou teď ty mladý samá jelenice. Povídám tuhle našemu mladýmu – kdybys aspoň spíchnul dětem pořádný leginy, ale to ne, to je samej časopis a pro smrad nejni kam plivnout. Kdyby to alespoň vydělávali za táborem!"
Rychlý Šíp beznadějně máchl rukou a zahleděl se do řeřavých uhlíků. Nad savanou se snášela noc.
"Povídám, co z toho máte," pokračoval po chvilce Bůvolí Oko. A víš co mi řekli? Prej, starče, musíme jít s dobou, přece se nebudeme dorozumívat kouřovou abecedou, jako za vašich mladejch let! Jo, tak kouřová abeceda je jim málo! A že se ty jelenicový plátky můžou dostat do rukou bledejm tvářím to nic! Copak to potřebujeme, aby každej bílej ňouma věděl, co se u nás děje?"
"Svatá pravda," odtušil Rychlý Šíp. "Za našich mladejch let jsme byli šťastný, když nám náčelník povolil trochu toho halekání po večerce za táborem a teď? Jen si je poslechni, jak vyjou!"
A oba starci naklonili svá vrzající těla směrem k táboru, odkud útržkovitě zalétaly až sem na skálu zvuky divokého beatu. Pak se zhnuseně obrátili zpět k ohni a dál mlčky nahřívali své praskající klouby.
"Já ti povídám, že to nakonec špatně dopadne," protrhl posléze ticho snášející se noci Bůvolí Oko.
"Onehdá jsem viděl pár bledejch tváří, jak se chechtají nad posledním číslem Rudé Savany, jen se jim pupky házely! Ale to máš jedno stejný: říkej těm mladejm nahoru dólu, že to nemá bílejm přijít do ruky, všechno marný!"
"Holt mají svou hlavu, to je to" Rychlý Šíp rozhodil ruce a pokračoval: "To máš jako ty naši. Najednou si usmysleli, že dají dohromady pár těch moderních halekaček a co bys myslel? Už je zpívali tuhle nějakýmu Old Shatterhandovi, nebo jak se ten chlápek jmenuje. Byl s ním takovej malej, tlustej, no dyť ho přece znáš! Řehnili se vobá na celý kolo a že prej "to je vono, kucí indiánský, jen tak dál."
"Bodeť ne, pro bílý je to povyražení a ty naši zelenáči nevědí roupama co dělat. Aby hrotili šípy, nebo pátrali po nepřátelích, to né. Ale dělat bílejm šašky, to jo, na to je užije!"
Bůvolí Oko stiskl rozhořčeně čelisti. Ozval se suchý praskot, jak překousl kalumet. "Zatra...," ucedil, odhodil dýmku do savany a pokračoval, "já když si vzpomenu na svoje mládí, tak by mě vzal šaman. Ke štěstí nám stačilo pár barevnejch pírek a pořádnej kus kejty. Ty mladý teď holt musejí mít halekačky, místo bojování vydělávání kůže na časopis a dokonce mně tuhle jeden povídá, jestli prej bych jim tam nechtěl taky něco napsat. No viděls to někdy?"
Oba indiánští starci mávli těžce rukou, z úst se jim vydralo mocné uff! A dál ztrnule zírali do malého ohně.
Z dálky zazníval zpěv mladých a pochvalné výkřiky bílých tváří.
Noc pomalu houstla.