Příběh Pepy Paneláka
Wabi
Prahu poznal pan Pepa Pospíšil počátkem páté pětiletky. Pokrevní příbuzní pravili: Pepo, pomoz přece Praze!
Pravda, postavit paneláky Pepu povzbudilo. Probudil proto pevnou píli pod povrchem paží pučících. Pak přijel, pohovořil, pivo popil, pak pakt podpisem potvrdil.
Půjdu, Praze pomohu, paneláky pěkně postavím, pravil.
Pětiletka plynula.
Pan Pepa Pospíšil poskrovnu Prahu procházel. Při příležitostných pochůzkách panny potichu přilákával. Panely přesně pokládal, poctami pomíjivými patřičně povzbuzen.
Pak přišla pohroma.
Patrně poněkud připitomělá Pavla, patronka Pepových přiopilých průtahů Prahou, pravila posléze poctivě: Pepo, proboha, proč píváme pouze pivo? Pojď, Pezinok popijem, polibky pak potvrdíme pravou pohodu.
Pětiletka plynula.
Poněkud připitomělá Pavla, pupek pod plandavým paletem přísně přikrytý, přišla pojednou pod Pepův panel. pak pravila přísně: Pohleď, Pepo, proč příběhy pannám povídáš při přílišném popíjení? Pohleď, pak pupík příliš pučí, Pepo!
Protáhl Pepa pohled.
Pak pravil politicky: Pupek pučí, Pepa právem prachy potřebuje!
Pak panely počal prudce pokládat, peněz přemnoho pobral, protože Pepa přece pomohl Praze!