Pozdně jarní fejeton Wabiho Ryvoly Country
styl 2 / 94
Wabi
Přelom května a června - to jsou dokořán otevřená vrata jara. To nádherné české pojmenování po květinách a červenání říká vše.
Ve světové literatuře je snad nejjmenovanějším měsícem právě květen, hned vedle vánoc, velikonoc a prázdnin. Daňové přiznání už jsme odevzdali, a tak se můžeme naplno věnovat lásce.
Květen je zkrátka máj, vyženeme kozy v háj. Naši moudří předkové měli pro všechno svoje moudra. Tohle je jedno z nejhezčích a nejvýstižnějších.
V době reálného socialismu (abychom tak rychle nezapomínali!), kdy počasí a roční doby byli podřízeny neutuchajícímu boji pracujícího lidu a jeho předvoje rodné strany za zítřky krásnější, bylo úplně normální, že se za všechno bojovalo. A tak už na jaře propukal boj o zrno a pole (družstevní třídy - pardon!) brázdily tanky míru. V té době byl podle bolševického ideálu traktorista něco jako dělník ve fabrice, a tak jsem mnohdy viděl stát těžkou škodovku uprostřed pole, kde se pomalu bořila do úděsně přehnojeného podloží, protože traktoristovi padla a nepřišel mu soudruh kamarád na vystřídání.
Dojet brázdu do konce? Proč?
Ale to všichni dobře pamatujete.
Každý se zkrátka na jaro dívá jinýma očima. Tak třeba květen je pro prodavačku květin ztrátový, protože už si každej chlap ty svoje odpouštěcí kytky ukradne sám v parku, co by je kupoval. Pro důchodce je zase květen nadějí, že vydrží alespoň do švestek, když tak báječně překonal zimu a sluníčko tak pěkně hřeje, že jo.
Zamilovaní to mají nejjednodušší - nikdo nad nimi pohoršeně nepomlaskává, když si ochutnávají hlavy, protože to už tak patří k lidské přirozenosti. Když je někdo zamilovaný, je slepý, hluchý a hloupý. V tomhle pořadí. A vždycky.
Pro velitele posádky v N. N. znamená jaro spoustu práce. Nařídit letní výstroj, odložení mantlů, vyspravení plotů, pár poplachů, aby se mužstvu nezkrátily žíly a tu průserovou třetí rotu zahnat na probírku uskladněných brambor, protože začaly klíčit.
Trampové už začínají mít v očích dálky a to je vždy nebezpečné. Jaro vysouší cesty a cesty jsou od toho, aby se prozkoumaly, kam vedou. Zvláštní na tom je a mně můžete věřit, vím, co říkám, že všechny cesty bez výjimky nevedou do Říma (tam vede úplně jiná dálnice), ale do hospody.
Ano, slyšíte dobře, do hospody! Já vím, že jste si mysleli něco o modrých dálkách, Minulosti Jany Kosinové, přimhouřených očích starých trapperů, bílých prašných cestách, vedoucích za obzor (a co je za ním), rozechvělém srdci starého tuláka, který na jaře zkrátka neudrží svoje toulavé boty na uzdě - ano, to všechno je v cestách obsaženo.
Ale právě proto je tramping tolik lidský, že nikdy nezastíral svou pravou podstatu - družnost a kamarádství. Proto mohu také s plnou zodpovědností prohlásit, že žádná cesta není bílá, ani prašná a hlavně, že žádná cesta nevede za obzor, ale každá - říkám každá! - vede do hospody!
Jak dlouho jsme čekali na ty krásné zahradní restaurace, kde pod kaštany tak dobře zní naše tulácké písně! Celý život jsme čekali, až konečně se zhroutí len fajnový systém kolektivní nezodpovědnosti, aby mohli přijít ke slovu zodpovědní jedinci, kteří vědí, co na konci každé cesty, vedoucí za obzor musí být: chladivý stín pod udržovanými kaštany, pivo dobré jakosti podané s dobrým slovem a úsměvem, slušná cena a buřty s cibulí! Pár nejnovějších kazet bratři Nedvědů a Hoj! to je pak vandr!
Jak krásně se pak v pondělí vyprávějí zážitky kamarádům ve frontě na podporu v nezaměstnanosti!
Ale k věci: Jaro je zkrátka doba, která má pro každého z nás svůj zvláštní význam. Každý z nás si je také přizpůsobí k obrazu svému.
Jako jsem to právě udělal já!
Buďte opatrní! Meze už vyschly!