CD Poselství FT Records 1997
Miki
Už druhý rok s námi Wabi nesedává u ohňů, u krbů ani na lavicích trampských slezin. Snad právě proto daleko častěji hrábnou kluci do strun s tím, že "by to chtělo něco od Wabiho...".
Sleduju to trochu nakřáple. A říkám si, jak tenhle lauf by brácha zahrál jinak, jak tuhle písničku by rozpohyboval, jak v tomhle místě by se rozčiloval, že šumlujem akordy. A právě téhle by slušel jeho pověstný "tempo di beguine" či "tempo di vlak".
A jsem znovu v nocích na Fort Hazardu, kdy Wabi vyďobával hrozinky z pověstné tlusté bichle, která obsahovala více něž tři stovky jeho songů. Přednášel je pokaždé trochu jinak, vždy podle okamžité atmosféry a nálady. Často jsme měli pocit, že notoricky známou slyšíme poprvé, často jsme my kytaristé slastně trnuli nad tím, co to tam ten starej blázen vymyslel za krásu... a ráno se marně dohadovali, jak to tam sakra bylo.
Spousta nápadů a fíglů takhle zmizela. S Wabim odešla i kupa kompletních krásných písní. Ten šedivej faun s džínovou čepicí se častokrát nijak nenamáhal s notovým zápisem či aspoň nabroukanou kazetou. A tak zbyly texty, útržky melodií, vzpomínky pamětníků.
Právě proto si myslím, že to, co Čiča a kamarádi z Karabiny a T.E. Bandu udělali na téhle kazetě a cédéčku, je jeden z nejlepších, nejhezčích a nejpřirozenějších způsobů, jak dělat Wabiho věci.
Podařilo se jim vrátit pamětníkům "hobousácké" večery a těm mladším snad přiblížit poselství Wabiho tvorby. Nic víc - nic míň. A to je hodně. Díky, kluci...