Miki a Wabi Ryvola Písničky zadarmo
Kapitán Kid
Miki Ryvola
Dávnověk. Na palubě vltavského parníku se kolem podpalubního baru tlačí trampské veličiny, skladatelé trampských písní všech dob. Mezi nimi v kroužku svých blízkých čichá grogové páry neznámý mladý hošík. Točí se televizní film "S kytarou po velké řece". Hošík se náhle zatváří drsně a dí: "Co vy víte, že tu mezi váma stojí pár pilířů současný trampský tvorby!" Naštěstí to nikdo neslyšel. Bardi dále pijí svůj grog. Ten hošík se jmenoval Miki Ryvola.
O něco později. V autobuse se tlačí celá výše zmíněná společnost. Jeden z bardů podá dozadu, kde se skromně usadili mladí, láhev s rumem. "Cvakněte si, kluci," dí. "Dyť vy taky jednou třeba budete skládat hezký písničky, ne?!" Po chvíli se láhev s poděkováním vrací. Prázdná. Mladí si cvakli. Bratři Ryvolové a spol.
Minulost nepříliš vzdálená. Procesí. V čele průvodu se předříkává nábožná píseň. Věřící pomalu zpívají předříkávaný text. Na konci procesí jde skupinka mládeže. Vážné tváře. Z jejich hrdel tiše a majestátně zaznívá "Tak kopni do tý bedny..." Nikdo z Hoboes tu není. Dokonce ani nikdo ze Zlatýho klíče.
Wabi Ryvola
V nádražní restauraci Praha – střed vyvolal minulo středu výtržnost jakýsi fousatý, plešatý, lihem čpící pobuda, který úplně zdecimovaný dvěma sedmistupňovými pivy pokřikoval na peróně po cestujících: "Nejezděte nikam! Co byste tam dělali! Copak ksakru musíte pořád někam jezdit?! Kdybyste šli radši na pivo!! Jděte domů! Dneska vlaky nejezdí!"
Přivolaný příslušník byl zcela konsternován, když popsaný pobuda mu vytrhl služební obušek, ohryzoval jej a vykřikoval: "Bože, pendrek, pochoutka mého mládí!"