Písničkář bez důchodu   Folk & Country 4/2000
Jiří M. Brabec

Je to pět let, co umřel. Říkal, že písničkáři do důchodu nechodí, a věren své zásadě dodýchal pár týdnů před svými šedesátinami. Mám pocit, že to jsem mu poprvé v životě opravdu zazlíval jeho věrnost vlastním životním zásadám, to ostatní, čím člověka občas vytočil, k němu prostě patřilo. Ve vzpomínkách zůstane asi navždy obraz divého muže s rozcuchaným vlasem i vousem a modrou džínovou kšiltovkou (kterou by jistě nikdy nenosil kšiltem vzad), vlajícího volně prostorem a občas svou životosprávou přivádějícího k zoufalství všechny pořadatele. A také k slzám dojetí všechny posluchače.

Pamatuji si, jak jsem přijel v roce 1984 na Portu do Plzně a zoufale bloudil v tom velkém a netrampském prostředí Výstaviště a cítil se nesvůj. Pak zazněl Island, já je uviděl na pódiu a začal brečet a došlo mi, že jsem na Portě.

Česká trampská písnička po druhé světové válce neměla rozhodně na růžích ustláno a poněkud zoufale se držela tradičních trampských písní, zadělávajic si tak na místo ve skanzenu. Trojici, které už ty staré Japonečky nestačily a která přinesla novou poetiku, melodiku a vůbec nový pohled na svět, byli Wabi, Miki a Kapitán Kid, Myslím si ale, že Wabi z nich byl nejvíc otcem zakladatelem, nejplodnějším autorem (zůstalo po něm asi 300 písní) a osobností nejcharizmatičtější. Jak zapomenout na ty největší z jeho hitů? Jen jejich výčet by zabral zbytek přiděleného prostoru, tak alespoň vzorek: Hejno vran, Island, Hobo, Zlatý klič, Quien Sabe, Rezavý šporny, To zatraceny vedro, Poslední defilé, Vodjížďím, Tak už mi má holka mává, Šestačtycátej, Made in Pade, Osamělý město (Tereza), Loudavý návraty, Sochám brečí déšť na vobočí, Podivnej weekend, Pada láska, Poslední weekend, Rychlé sípy, Obyčejný ponděli, Letokruhy, Kouřový signály, Slet divnejch ptáků... Mám pokračovat?

Říká se, že Wabi měl v žilách italskou krev (proto ta zpěvnost?), jisté je, že jeho táta byl skvělý muzikant a vedl kluky od mala k vícehlasu. Ví se, že ho po roce 1948 vyhodili z gymplu, protože roznášel protikomunistické letáky, a tak skončil u stroje a vojnu strávil u Černých baronů. Ve svých třiadvaceti vstupuje do TO. Zlatý Klič, kterou v době, kdy byl na vojně, spoluzaložil Miki, Až patnáctičlenný osadní sbor se stává pověstným a v roce 1963 vyhrává první soutěžní večer trampských písni v Lucerně. Týž rok redukovaná sestava zakládá Hoboes (Wabi, bratr Miki, Pedro Pitra, Hana Homolkova a Míra Navara, později přijdou Jarka Vrbová a Marcela Koťátková). V roce 1967 sice Hoboes nejsou na první Portě, ale vzniká legendární Fort Hazard. Další léta už jsou naopak ve znamení řady portovních úspěchů Hoboes, které vyvrcholí Zlatou Portou v roce 1976. Na první desku si kapela musí počkat až do roku 1981, kdy už jsou jejich písně prakticky zlidovělé. Zásluhou plzeňských Vokouna a Strunky vychází v roce 1986 i sborník 250 Wabiho písní, z nějž prakticky čerpají všechny další zdroje. V roce 1988 mu nacházejí rakovinu plic, polovinu mu jich berou. Wabi přestává kouřit, rychle se uzdravuje a dostává se na světový potlach do Švýcarska. Přichází rok 1989, Wabi se angažuje do obnovy České tábornické unie a splní si později i své cestovatelské sny. V roce 1991 jedou s Mikim do Austráiie a v roce 1993 se účastní jako uctívaná osobnost celosvětového potlachu v Coloradu. Do konce života mu zbývají necelé dva roky.

Ze své slávy měl legraci, nebral ji vážně. Ostatně do Táborového ohně Mladého světa psali (a moc a moc dobře) s bratrem pod společnou přezdívkou Magi - copak to je "umělecké" jméno? Jeho písničky snesly mnoho různých citlivých způsobů interpretace - od těch osobních (ne nadarmo se o něm mluví jako o bardovi) až po drsné chlapské vokály české (Stopa) či moravské (Karabina). Diskografie je relativně bohatá na autorské nahrávky i na interpretaci jinými muzikanty. Vyšly i zpěvníky a knížečky. Přesto si myslím, že ještě nebylo zdaleka řečeno vše. Vokoun se Strunkou mají bohatý ryvolovský archiv. Snad by je mohl někdo oslovit a vydat sebrané spisy WR, včetně jeho časopiseckých článků a dalších próz. Mimořádnost Wabiho zjevu v kontextu české trampské scény si to zasluhuje. Takto mohu jen doporučit skvěle zpracované webovské stránky: http://www.boko.cz/wabi/index.htm.

A zakončit konstatováním, že všechno vydávání je vlastně svým způsobem nepodstatné. Stačí přijít večer k ohni a zažebronit: Zahrajte něco od Wabiho Ryvoly. A pak sedět, přizvukovat a vzpomínat...

Úvodní strana