CD Písně Wabiho a Mikiho Columbia 1999
Miki
A teď si dáme Hobousárny
...ozve se dříve nebo později u každého trampského ohně č i na slezině v hospůdce, muzikanti sáhnou po trsátkách a v rytmu "di vlak" či "beguine" příjdou na řadu písničky skupiny Hoboes. Když s tímhle pokřikem přišlo pár mladých kluků a holek, kteří s námi seděli loni v záři ohně, ukázalo se, že čas na klasických hobousárnách už řádně zapracoval. Málokterá zazněla v původní harmonii a úpravě, ty nejpěknější akordy a hudební fórky se vytratili, s rytmem a texty to nebylo o moc lepší. Sůl písniček Hoboes - swing - byl vzácnější než zlato.
"Kde se to máme pořádně naučit?" Takto mručeli mladí kamarádi a my, v roli trampských lechů, jim museli dát za pravdu. Hoboes už pěkných pár let nevystupují. Potom, co navždy odešli Pedro, Wabi a Jarka, jsme s Marcelou zůstali poslední "hobousové". Naše písničky sice stále vycházejí v nejrůznějších úpravách a v podání mnoha skupin, ale problematické opusy často ukazují nepochopení ducha Hoboes, toho, co a jak jsme v našich písních chtěli sdělit. Takhle, u dohasínajícího ohně indiánského léta, vznikl nápad natočit výběr písniček z šedesátých a sedmdesátých let, ty nejprvnější, nejčistčí a nejmilejší z osady Zlatý klíč. Písně, které do dneška rádi zpíváme, které se stali klasikou, ale které se kupodivu příliš neobjevovaly při vystoupeních Hoboes. (Snad právě proto, že nám na nich tolik záleželo...). Dlouho a pracně jsme vybírali, jásali nad každou nově objevenou, odvzdychali každou, která se do výběru nevešla. Jako většina podobných záměrů skončil však i tenhle radostným kompromisem: našli jsme materiálu na nejméně dvě další sbírky...
Výběr sleduje tvorbu Hoboes od prvních písní z počátku šedesátých let, kdy Wabi s Mikim přinesli na osadu Hejno vran a Poslední míli, přes sedmdesátá léta Port, Malostranských besed a Petynek až po začátek osmdesátých let. Vedle "klasiky" (Hobo, Kamarád, Ohrada, Pozdní jaro, Blacky Joe, To zatracený vedro aj.) je tu "rozjížděčka" To mi povidej, poetické písně (Sen, Volání, Noc královny Kristíny, Quien sabe či Modřiny a šrámy) střídají "ptákoviny" Mužíček či Smutná bedla jedlá. Dusno osmdesátých let je cítit ze Zvědavého blues a z dlouho zakázané emigrantské "hymny" Drátěný ohrady. V podání co možno nejbližším charakteristickému projevu původní skupiny a vyčištěném od pozdějších úprav, zařadili jsme i některé písně, známé z předešlých desek Hoboes.
Z různých krajů, různých prostředí i různých věkových skupin sešla se ve studiu parta lidí, kterou právě písničky Hoboes spojují. S jistou pokorou a pietou, ale s radostí a v pohodě je zpívají a hrají "hobousáci" Marcela Koťátková - Hadravová a Miki Ryvola, Pavlína Jíšová zpívá i některé party Jarky Vrbové, Kapitán Kid v sólech a sborech Wabiho a Mikiho písní, Jarda Matěj Matějů vedle sól a sborů přidává banjo a foukací harmoniku, Jana Píšťalka Drábková hraje flétnu v poetických písní, Otakar Bandaska Janovský všechny podepírá baskytarou a poslední písničku ozdobil kontrabasem Honza Greifoner.
Při svých občasných vystoupeních vídám, ke své potěše, rozzářené obličeje lidí. kterým tyhle písničky vracejí kus mládí.
Pro ně, ale i pro mladé kluky a holky od trampských ohňů a slezin, jsme písničky nahráli a nazpívali.
Snad se nám ta hezká práce povedla.