O ptáku vševědounovi
Wabi
Jednomu chalupníkovi umřela kráva. Byla to už stará kráva a léty získala velkou duchaplnost. Těsně před smrtí stačila ještě smutnýmu chalupníkovi říct:
"Jaká škoda, že umírám. Mohla jsem ti být ještě velmi užitečná. Ale podívej se Vávro (tak se ten chalupník jmenoval), za to, žes mně tak dobře řezal trávu a nedával mi do ní lopuchovej list, páč ten já nerada, ti něco poradím: Až pojedeš do města mně střelit," (Vávra se chtěl ctnostně ohražovat, ale kráva ho nenechala netrpělivým pohybem nohy domluvit), "tak si dej pozor na to co se bude po cestě dít."
Asi chtěla ještě něco říct, ale už neřekla. Natáhla nohy a se vzdychnutím zemřela.
Tak jo. Chalupník zapřáhl koně Jardu do hnojného vozu, naložil taktně krávu na vůz, zakryl ji svým starým pršákem, zamlaskal na Jardu a vydal se do města.
Jede po návsi, zastaví se u starýho Všetečky na panáka, za humny pokecá s bábou Hvížďalkovou a jede polmo a furt až za obzor. A tak jede ouvozem kolem lesa, řekne za ním někdo najednou tiše:
"Zastav chalupníku!" Vávra se otočí a co nevidí — na starým pršáku sedí hromskej pták vševědič, kouří partyzánku a důležitě vejrá na Vávru tučnejma víčkama.
"Vo co de?" povídá chalupník a vzpomene si na poslední slova krávy, mhouře jedno voko, (dycky mhouřil levý, dycky). "To maš tak, Vávro," povídá pták. "Tobě umřela kráva a vezeš ji do města střelit, že jo?" "No, to je pravda," na to Vávra a přimhouří i to druhý voko. "A co má bejt? Přece víš, že všechny kouzelný krávy patřejí ptákům Vševědounům, ne?" Povída na to ten pták. "No jo, to vím," povídá chytře Vávra a najednou chňap a chytne ptáka za nohu. Pták se zamrači a povídá nevrhle:
"Tak pusť, hergot, když mě pustíš, odměním se ti."
Jo, to zas Vávra jo. Tak ptáka pustí, ten se načechrá, a najednou strašným způsobem hvízdne a než se Vávra stačí nadechnout, přiletí mrak ptáků, klofne do krávy, zvedne se a vodletí Vávrovi s pršákem i s koněm Jardou. A Vávra sedí přiblble na kozlíku, vejrá na ten mrak, jak se pořád zmenšuje támhle nad lesem a pták Vševědoun mu ještě ze shora povídá:
"Tak vidíš, chalupníku, chtěl jsi bejt moc chytrej o teď nemáš nic." A je ten tam.
A tak přišel Vávra, co mu umřela kráva, jak vo ni, tak i vo pršák a koně Jardu. Holt byl moc chytrej. Ale všichni Vševědouni stejně koně nežerou.