Několik slov o Wabiho tvorbě (doslov Létu v šedejch kopcích)
Vokoun
Wabi Ryvola /* 4.4.1935/ je znám jako trampský písničkář a člen dnes již legendárních Hoboes. Písniček napsal přes 250 a jsou těžištěm jeho tvorby. Napsal ale tak 25 povídek, které též stojí za pozornost. Všechny vznikly v jednom tvůrčím období - ve druhé polovině šedesátých let.
V té době se začal znovu rozvíjet tramping, jehož kontinuitu násilně přerušila II. světová válka a léta padesátá. První vlaštovkou byl v roce 1963 1.soutěžní večer trampských písní v Lucerně, který vyhrál patnáctičlenný osadní sbor T.O.Zlatý klíč. No a pak už se ledy hnuly - v témže roce vznikl pořad "Šest strun v údolí", "S trampskou písní za romantikou" a na sklonku roku vznikli Hoboes. Název tenkrát vymyslel redaktor MS Jirka Tunkl. V r.1964 se objevil další pořad "A jít a nemyslet na konec cesty" - s Waldou Matuškou a Evou Pilarovou v Rokoku.
Koncem šedesátých let Wabi spoluzakládá pořad "Trail songs" /dnes Písně dlouhejch cest/ a hodnotí autorskou soutěž Top ten. Současně pro začínající kapely vznikají "Green Evenings" /Zelené večery/. V r.1967 vzniká v Ústí nad Labem Porta. Hoboes na ní nejedou - našli tehdy na jihu Čech rozpadlou stodolu na samotě a začali z ní budovat osadní sídlo Fort Hazard. V letech 1968-1973 sbírají Hoboes ocenění jak na Portě, tak na Folk a Country festivalech a Wabi i Miki řadu autorských port. Je to také období, v němž Wabi napsal nejvíce písniček a v téže době vyšlo také mnoho zpěvníků zachycujících tvorbu Hoboes. Přínos Hoboes pro moderní trampskou píseň byl oceněn v roce 1976 Zlatou portou.
Wabimu táhlo na třicítku, když se pustil do novinářské činnosti. S Mikim vedli rubriku Psáno na březové kůře v časopise Krásy domova a založili rubriku Táborový oheň v MS /přispívali pod pseudonymem Magi/. Wabi se zúčastnil diskusí o trampingu v denním tisku, stál u zrodu trampských časopisů - prvním byl CAMP, na němž měl hlavní zásluhu Honza Vyčítal. V r.1968 je založena ČTU /Česká tábornická unie/ a Wabi se stává šéfredaktorem jejího časopisu STEZKA. Poté pracoval v redakci TRAILU, přispíval do budějovické JIŽNÍ STEZKY, ostravského TRAMPU a pražského PACIFIK EXPRESU...
No a v tomto duchovním klimatu psal Wabi vedle písniček i své eseje, povídky a básničky. Jeho příběhy vycházely časopisecky. Poté, co byly trampské časopisy zrušeny, Wabi přestal povídky tvořit a k literární tvorbě se již nevrátil.
Wabi nedokáže psát do šuplíku, a tak další Wabiho příběhy už nečteme, ale zpíváme - jako třeba.Hrozny hněvu, Nebeskej camp, Šestačtycátej, Made in Pade, Všední den, Dům Usherů, Festival písní v městě N, Mrtvá sezóna, Poslední weekend, Telegram na konci léta, Obyčejný pondělí... Wabi psal a píše příběhy, jejichž základem je to, co prožil. V každém příběhu ale zůstává cosi nevysvětlitelného, iracionálního...
Svým psaním se vyznává z lásky k tomu, co lze získat jen za cenu vydání svých sil... obdivuje krajinu, oheň, toulání... To vše mu přináší nečekaná setkání: s lidmi, s místy, s kdoví odkud vnuknutými myšlenkami, s hlasy znějícími v uších... a právě v podzimním větru, v tichu či v praskání hřejivého ohně, ke kterému člověk vztahuje své ruce a zaslechne to, co ti, kteří jsou uvyklí pohodlnosti, nikdy neuslyší a tedy neprožijí.
K sestavení tohoto doslovu bylo použito úvodu sborníku 250 Wabiho písní "Co všechno vítr svál" /1984/, úvodu ke sborníku Wabiho povídek "Podivnej weekend" /1987/ a Shortyho recenzí těchto sborníků otištěných v trampských časopisech Šmatlavú stopú č. 8/87 a Tam-Tam č.1/89.