Koncert pro chlapa, co nikdy nezestár'
FolkTime duben 2000
Drak
Čtvrtého dne měsíce trávy (dubna) roku 1935 se na Kladně narodil Jiří Ryvola, jehož všichni trampové znají pod přezdívkou Wabi. Za svého bohatého života napsal přes 250 trampských či tramp-folkových songů a nespočetně povídek, básní a novinových článků. Jeho písně obletěly celý trampský svět a v podání trampské kapely Hoboes vyhrávaly Porty v době, kdy to bylo ještě poctou a trampským uznáním. Není snad žádného trampa, který by nějakou tu jeho "ryvolovku" neznal. Kdyby si ji onen tramp zazpíval a nevěděl, kdo je autorem, tak to by bylo pro Wabiho splněním jeho největšího přání, což kdysi uvedl v jednom rozhovoru. Bohužel již Wabi není mezi námi, ale na posledním nebeském vandru. Je tomu už přes pět let. Byl to chlap, kterému osud nedovolil zestárnout. K uctění jeho památky a nedožitých 65. narozenin se ve čtvrtek 6. dubna 2000 sešli jeho kamarádi a další trampové v přecpaném P-Klubu v Trojické ulici.
Úvodní slovo večera patřilo duchovnímu otci a spolumoderátorovi této vzpomínky, Karlu Vidimskému - Cimburovi. Ten za kytarového doprovodu kamaráda Slimáka z brněnského Tramp Evergreen Bandu zarecitoval jednu z nejprocítěnějších Wabiho písní - "Bejt starej chlap". Pak kdosi požádal o povstání všech Wabiho kamarádů k uctění jeho památky a celý sál spontánně a bez zaváhání vstal. Byl to výborný začátek koncertu pro Wabiho.
Poté na pódium vstoupila pořádající kapela Sekvoj, aby zazpívala Wabiho songy "Ohrada", "Island", "Osamělé město (Tereza)" a další. Po nich následovala literární vložka v podobě četby Wabiho povídky "Šedesát stupňů Celsia pod nulou". O mikrofon se střídali moderátoři dnešního slavnostního večera Cimbura a Milan Plch - Belmondo. Jelikož byla povídka řádně dlouhá, byla přerušena autorskou písní "Tenkrát" od Sekvoje. Po dočtení Wabiho díla se do mikrofonů opět opřela Sekvoj, aby zahrála písně ze své autorské dílny. Nejzajímavější byla "Nejsme tady náhodou" s Wabiho motivem, kterou kdysi složili po domluvě s Wabim. Končí vloženým veršem z Wabiho písně "Zvláštní znamení touha":
"Zase vidím za soumraku - na pozadí šedých mraků - mlčenlivý zástup kamarádů"
Zajímavý byl i tradicionál "Wayfaring Stranger" v podání zpěvačky Lucky Plecité, která dokázala, že není pouze řadovou členkou kapely, ale výbornou sólistkou.
Po Sekvoji vystoupila čtyřčlenná trampská kapela Podobni zvěři alias trampská muzikantská odnož z T.O.Paběrky. Všechny jejich písně jsou skvělé - s puncem trampingu a vyznavačů ohňů. Dnes zahráli: "Proč má pěšák vzdávat tu hru bez boje" (Wabi Ryvola), "Podobni zvěři" (Géza Včelička), "Čas divnejch písní", "Hic sunt leones" a "Letokruhy" (Wabi Ryvola), romantickou "Hvězdu" od kamaráda Longa a poslední nedokončenou píseň od Wabi Ryvoly "Kytara do naha", kterou sami dodělali a dnes měla premiéru. Ke zpěvu si pozvali i kamarádku Sašu Horkovou. Píseň "Letokruhy" si s nimi zpíval i celý sál. Jejich vystoupení posadilo pomyslnou laťku kvality hodně vysoko, leč následující host ji snadno překonal.
Tím nebyl nikdo jiný než brněnská legenda - Tramp Evergreen Band. Nato, že hrají jen něco přes deset let, si vydobyli velkou popularitu a proslulost nejen v rodném Štatlu, ale po celé republice. Hrají tradiční staré poválečné trampárny, jejichž společným znakem a hnací silou je šlapavý brněnský swing. K uctění památky Wabi Ryvoly zahráli deset jeho písní, z nichž nejlepší byly songy "Hrozny hněvu" a "Smith Wesson Story". Poté spustili lavinu brněnských swingovek. V tu chvíli si s nimi zpíval už skoro celý sál. V songu "Poslední noc" vzpomněli na rovněž zesnulého kamaráda Vladimíra Staňka - Rolfa, legendu brněnské trampské písně. Na závěr jejich vystoupení pozval Cimbura na pódium Bedřicha Röhricha alias Béďu Šedivku. Ten si s nimi a s celým sálem zazpíval Wabiho píseň "Samota", která byla kdysi věnována Kapitánu Kidovi a jeho ženě k svatbě.
To už byla úplně poslední píseň oficiálního programu večera. Ten skončil okolo 23:00. Poté následoval vynikající jam-session s kapelou Falešná karta z Nového Města na Moravě, kteří přijeli jako posluchači a skončili jako poslední neoficiální účastník večera. Končilo se až ve 2:00, za což přísluší dík hlavně panu Stibingerovi (majiteli tohoto hudebního klubu - pozn. autor), že nás tam tak dlouho nechal. Byl to příjemně strávený večer a důstojná (nejen) hudební oslava Wabiho nedožitých pětašedesátin.