Letní fejeton Wabiho Ryvoly   Country styl 4 / 94
Wabi

Léto je pěknej průsvih. Spálíte se, protože neumíte žít mimo televizi, dům a fotel. Okradou vás jak blbečka, protože neznáte ceny, lidi ani prostředí. Málem se utopíte, protože dělat haura je každýmu chlapovi vlastní i když plave jen čubičku. Celej rok strádáte jak posedlý, abyste pak šli na diskotéku, tam dostali vejprask, přišli do stanu bez ženy a bez peněženky (což je horší). A ještě ke všemu prší a prší a prší. Nebo pálí a pálí a pálí. To si nevyberete. Léto už je jednou takové. Ať jste doma nebo na Mallorce. Mně léto odjakživa nic neříkalo. Fakt, nedělám žádný dusna. Já mám rád předjaří, jaro, nebo takový to krásný předlétí, kdy sou ještě dětičky (zaplaťpánbu) ve škole, lidi maj svoje starosti o daň z přidané hodnoty a hospodách sedí jenom štamgasti. Je dostatek lahvovýho a v lese najdete jenom důchodce nebo blbce. Houby stejně roste.

V létě jsou barvy vyšisovaný, lidi nervózní z toho, jak si chtějí svoji dovolenou, svoje úspory prožít a dělají všechno pro to, aby se vrátili jako mrzáci. Představte si, že jezdí třeba na kole! V tom vedru! Nebo čundráci, no to je tedy obzvlášť kapitola: jenom si představte, že táhnou na hřbetě celou svou (a to znáte od mého jmenovce Wabiho Kolbena Daňka) deku a rum!

Jsou cely k nekoukání, smrdí potem a korunou, všude překáží se svými ranci (oni tomu říkají uzdy), mluví velice nahlas a ve většině případů slovy, která nejsou nikde napsány - jako třeba Vole nebo Dovolíte, kamarádko, abych vám řekl, že nejste tak půvabná, jak vás pověst předcházela. Ano, jsou to hrubí a neustále po obzorech toužící mladí lidé, se kterými to tedy naše mladá republika (Česko, jak říkali kluci ve Švýcarsku už před patnácti lety) moc nevyhrála. Ale co naděláš, vláda si lidi nevybírá. To my si vybíráme vládu. Nebo ne? Už mám z toho léta taky mžitky.

Léto je totiž prevít. Ukáže vám, zač je toho loket, ani nevíte jak. Můj kamarád je pedant, a tak jeho autonohyl musí před letní dovolenou projít tak zvanou kompletací. Nejen, že vyměňuje kůličky ruční vzduchové pumpičky, ale doplňuje stav náhradních dílů tím způsobem, že co je dvakrát, to je málo. Co kdyby... A tak se mu stalo, že ho nepustili do sousedního státu, protože vážil víc, než jednou tolik (nekecám).

Ale k věci. Vzpomínám si, jak jsme jezdili léta letoucí do Schapprode, malé rybářské vesnice na Rujaně, nadohled od Hiddensee, ostrova, který se mi zadřel za nehty a vzpomínám na něj dodnes, i když na něj jezdil i Dean Reed. Voňavý krasavec, který skončil jakousi nehodou, protože už se pravděpodobně nevešel, nevím kam, ale visel s podpisem na stěně u Eiervatera, jak se říkalo majiteli té hospody, protože ze dvora plného slepic jste dostali přímo na stůl čerstvé vejce. Vzpomínám, jak jsme nábožně sledovali cvrkot v té příjemné knajpě a dodnes cítím tu vůni vajec a slyším v deset hodin zvuk zvonků, ohlašujících konec radovánek.

Jezdili jsme tam ochutnat po několik let s jeho nesmírně milou a hodnou paní chuť kapitalismu - proboha - to ne - my tam jezdili ochutnat normální lidské vztahy. Svobodu.

Snad to léto přežijem, je nám jenom tolik, kolik chcem. Léto je prostě prevít. Léto je to, co nikdo nechce a přesto to dělá. Léto nám chodí za manželkou.

Léto nás využívá.

Léto chodí za sluncem.

Lékař chodí pěšky.

Nohy nejsou.

Lidé neexistují.

Úvodní strana