Kouzelná kadibudka Trail 91
Wabi
V nejtemnějším koutku Chmurného království, na samém okraji placatého šutru, který tam stojí od nepaměti a je přírodní hranicí toho podivného království much, pabouku, škuranů, kecálistů a brablenců s prošlou záruční dobou, stojí osaměle křivá, vysušená, ale pořád ještě fungující kadibudka - nezabudka.
Ve dvířkách, co visej na dvou kůžích z ještěrek a jsou obracené přes hranici chmur do světa veselého a svobodně piclého je vyřezaný srdíčko a uvnitř budky kadibudky nezabudky je teplounko, suchounko a smrádek jenom lidskej, obyčejnej.
"Budko, budko, kdopak v tobě asi přebývá" ptávali se chrabří obráncové té země za hranicí, když chodil i kolem placatého šutru a nahlíželi za zavřená vrátka. Kolikrát i halapartnou se přes hranici snažili do dvířek strčit, aby zjistili, co je uvnitř, co tak libě přes hranici lidsky zavání, ale marně. Budka stála pořád pochmurná a zabřená.
Až jednou...
Strýček Bona z vedlejšího princovstvi posílal zrovna do světa svou nejstarší princnici kvůlevá zkušenostem. A tahleta krásnice, když se vypabučinovala z rodnýho princníku a valem kolem rozhlédla se, nabrala do nosu směr západ, podle vanoucího větru, až došla ku kadibudce nezabudce z vedlejšího království chmur a běd. I rozhlédla se krasavice, nožkou trhla, očkem hodila a když nikoho neviděla, Hop! přes hranici. Hop! dvířka kadibudky nezabudky otevřela a Hop! usedla, aby ráda byla.
A vtom se začaly dít věci! Zdálky jakoby tisíc chrbátů o asfalt dřelo se, brum brum, pabouci po vestavěných obrazovkách zapolézali a displeje v srdíčku dveřním jakoby tiše zacvakaly, patou bohatýrskou pabučinou přetenkou, mobilizační.
I vzkřikla princnice hlasem převelikým: "Hergot, co sakra..."
A víc už neřekla.
Kadibudka nezabudka se totiž zatřásla, na místě poskočila prkýnkem zacvakala a za strašlivého skřipění a vrzání a pachu lidského mocného rozprostírání se dala pomalu na pochod stranou západní, lidem v tom království nejvíce zoudanou. Nejdřív po placatým šutru šourala se, potom přes hranici království chmur a běd to brala, kolem pánů hlídacích a valem břitce vyzbrojených, těžce supíc, ku městu královskému zamířila.
Neboť budka kadibudka nezabudka byla budka kouzelná a tyhlety vždycky míří na západ a jsou kouzelné a pochodovací. A samozřejmě vrací princnice, které bloudí krajem za účelem zkušeností.Bohužel, tyhle kadibudky vrací princnice vždycky pánům králům a to je zhojna nedomyšleno. Zdá se.
Takže bludná princnice sedě v kadibudce nezabudce pochodnici se pomalu přikodrcala do města hrdiny, škrum, zabočila dolevego, chrum, pro změnu dopravego, potom kodrc, rovně a ééé - byla na místě.
Král tý kadibudce nezabudce osobně pověsil pod srdíčko na dvířka bramborovou placku se škvarkama.
Taková to byla hrdnice převeliká pochodná.
No jo, no.