Jeho vlak odjel před šesti lety Puchejř 2/01
Hana
Hosnedlová
Posledního února tomu bylo šest roků, co nastoupil do svého posledního vlaku bouřlivák Wabi Ryvola. Kdyby žil v jiné době, nesporně by patřil ke generaci proklatých básníků, kteří provokovali a šokovali svou přímostí a syrovostí. Wabi byl podobný rebel, který na jedné straně dokázal poetikou svých textů otevírat dvířka do romantických duši, na straně druhé vnášel do svých písniček realitu bez zbytečného cukerínového nátěru, tak jak ji viděl a cítil. A jak ji cítily tisíce lidiček okolo. Snad proto oslovoval všechny ty kluky a holky, kteří táhli a táhnou pěšinami bez ukazatelů za svou zelenou nadějí.
Wabiho už nikdy nepotkáš na nádraží, ve vlaku, na cestě kolem lesa, v trampské hospůdce nebo u večerního ohně. Ale zůstává s námi dál a všude. Prostřednictvím svých písniček, které se staly společným vlastnictvím všech, kteří nosí své sny za obzor. Písniček, které se šíří jako nádherný bacit drsné romantiky a Wabim ocejchovaného všedního lidství. Okolo tří stovek jeho písniček je rozeseto po světě, a rostou o to rychleji, čím více kytar a hlasů se jich zmocňuje, když čas kolem pádí na voze taženém nesmlouvavostí.
Wabi byl skutečným posledním hobo. A odmítal všechno, co příliš zavánělo spoutávajícími řetězy konvencí, a to i za cenu ztrát. Pokud vůbec připouštěl kompromisy, byly to oběti na oltáře jeho velkých i malých lásek. A o svých láskách, o prožitcích, které prošly jeho srdcem, i o názorech na věc vyprávěl slovy textů a řečí akordů. Právě v nich dával všanc niterný výprodej své toulavé nepokojné duše.
Letos 4. dubna by se dožil šestašedesáti let.