Jedenáct vět do cancáku Trampský les 2/68
Wabi
Jednou tě pozvou kamarádi ven a tu náhle zjistíš, že jsi docela zapomněl na to, co dovedou ruce.
Uchopíš tedy sekeru a v potu tváře napínáš svaly, aby dřeva bylo dost a večeře brzy uvařena. S rozkoší natáhneš hřejivou vůni hořící pryskyřice a vykonáš celý ten obřad večerního ohně.
Doma, když svlékneš košili, ti na parkety vypadne jehličí. A to je konec tvé svobody. Jehličí je šamanovo kouzlo. Stále tě potáhne tam, kde voní borovice na pokraji lesa, kde potoky hučí v temných zátočinách a muži jsou drsní a féroví.
V neděli večer se budeš vracet městem, kde jsi dříve bezcílně bloudil a beznadějně se nudil. Budeš vonět kouřem a tvé nohy obuté v těžké obuvi, se budou těšit na odpočinek. Jehličí je šamanovo kouzlo. Zavoní ti jako vlasy tvé první lásky.