Jaro s Wabi Ryvolou Country styl 1 / 94
Wabi
Duben je snad nejhezčí měsíc v roce, který znám. Je v pořadí čtvrtý od Nového roku. Předchází mu březen, což je taková ta předzvěst jara. Duben je měsíc jarní a slavný. Narodila se spousta lidí, kteří si říkají Skopci a jsou to většinou dost problematické osoby. Ale také dost úspěšné. A vůbec - brácha a já jsme dubňáci. Co si budeme povídat.
Takže v dubnu se příroda rozjíždí, řečeno muzikantskou hantýrkou, "na plný pecky". Vůbec v dubnu se rozjíždí spousta věcí! Jaro už má zkrátka takovou moc, že lidem šílejí buňky v hlavě a podle toho to pak všechno dopadá. Holky se začínají loupat jak cibule, například, protože je tepleji, ale hlavně, aby se kluci měli po tom dlouhém zimním půstu, zase na co dívat. A že je v Čechách opravdu na co!
Němci říkají dubnu April a mají recht! Je to měsíc plný divných věcí. Například první a poslední duben je zasvěcený právě takovým recesistům a divňákům.
A nejen to - posledního dubna se dokonce upalují čarodějnice. Před tím se staví májky a je veselo na celém venkově. Ve městech jenom tiše nadáváme na smog věčný rámus a drahotu - a tak dále.
Podle severoamerických indiánů je duben měsíc trav. Oni věděli dobře, proč ho tak odjakživa jmenovali. V dubnu se zazelenaly široširé severoamerické pláně a bizonům začala znovu růst potrava. Indiánům jakbysmet. Takový už je koloběh života. No co, od indiánů převzali názvosloví měsíců skauti a od nich, jak jinak, trampové. A máme to tady jak vyšité: od trampů pochází vlastně česká odrůda country music, která podle odborníků je jedna z nejlepších na evropském kontinentě, ne-li úplně nejlepší. O počtu kapel a muzikantů nemluvě.
Takže si říkám, jak je to stejně zvláštní, když v prťavé středoevropské zemi bez přístupu k moři se vytvořila v průběhu desetiletí unikátní, ve světě nevídaná skupina lidí, která nejen, že už desítky let hraje country, ale hraje, ji dobře a po celém světě. Minulý srpen na to zvláštní datum - 21. 8. - propukl už čtvrtý světový potlach v Coloradu, ve Skalistých horách, a tak vím dobře, o čem mluvím, když říkám že česká country se hraje po celém světě.
Proč to tak všechno je? Vzpomeňte na Eskymo Welzla, pana Náprstka, Holuba a jiné a jiné cestovatele. Vzpomeňte na naši námořní flotilu - země, která nemá moře!
Možná v tom je právě ten důvod, že Čechy a Slováky najdete doslova na celém světě, v každém koutě, kam se na naší dneska už prťavé planetě zatouláte. Na tom potlachu nás bylo hodně přes tisíc ze všech kontinentů a hrálo se jak o život.
No vidíte, je jaro a já o srpnu. Ale to je tím, že jsem chtěl začít opravdu od začátku - z čeho všeho vůbec česká country vyrostla, přes trampskou píseň až ke dnešní moderní country. Časopis, který jste dostali do ruky, by vám měl být v téhle věci nápomocný. Nově vycházející nahrávky, přehledy a žebříčky jsou asi samozřejmostí. Ale bude to i pravidelné mapování evropské, americké a zkrátka světové country. Samozřejmě, že i trampské písně, ale to je snad úplně jasné, protože nic takového, jako je trampská píseň ve světě neexistuje. Někde tomu říkají písně tulácké, ale to pořád není ono. Trampská píseň je zkrátka naše česká country music. (Ted mi asi nadává Žalman a jiní, cože to kecám za nesmysly - správná česká country music je přece Holka modrooká, Neštástný šafářův dvoreček a Teče voda teče. K tomu housle a dudy s klarinetem). Americký vliv (knihy, filmy) na naši trampskou scénu od první světové války až do dneška je tak nesporný a tak evidentní, že je zbytečné cokoliv k tomu dodávat navíc.
Když si člověk uvědomí tu naši propojenost s Amerikou už od minulého století, naši odjakživa hudebnost a svým způsobem jedinečnou poetičnost a další národní charakteristiky (po slovensky špecifiká), je vám jasné, proč v kterémkoliv zapadlém americkém koutě narazíte na Čecha čtvrté generace a on ještě zná některou z těch našich krásných písní.
Nechme teorie. Praxe je daleko poetičtější. Kde jsou ty doby, kdy v Malostranské besedě třískaly Blátotlačky country takovým způsobem, že tenkrát nadšené trampské obecenstvo chtělo Bis! A víte co? Co ti chlapci hráli? Nic menšího než Mozarta. Malou noční hudbu. Všichni u té muziky zůstali. Ani ostatní kapely se nezpronevěřily dobrému kumštu, i když se dnes jmenují úplně jinak. A kolik jich vzniklo nových? Kolik muzikantů za všechna ta desetiletí rozdalo radost a na ně kolikrát nezbylo? Kdo to dneska spočítá...
Tak si čtěte o muzice. Vždycky vám ji hrajou živí lidé. Zkuste na to nezapomenout, až půjdete příště na koncert, nebo si sednete k ohni, ke kazeťáku. Country music je fajn muzika. Lidi ji totiž hrajou srdcem a právě tak je přijímána!
Good Luck!