Gangsteři Trail 2/70
Wabi
Do obchodního domu Prior na malém venkovském městě vstoupili dva mladí urostlí muži. Byl pátek dopoledne a žádný velký provoz v tomto honosném domě.
Nedbale ohrnuté límce u battledresových bund a slušivě vyšisované blue jeans, svědčili o lehké, vžité eleganci mužů, kteří zatím již stanuli v přízemní hale obchodu.
Těsně před jejich vstupem zastavilo před portálem Prioru neslyšně velké černé auto značky Plymouth, již značně ošumělé, však přesto budící dojem serioznosti. Šofér v maskovaném saku nechal běžet motor v nízkých obrátkách, zapálil si cigaretu a zdánlivě znuděně studoval nohy kolemjdoucích dívek.
Den byl poněkud ospalý a lehce mlhavý.
Větší z mužů, kteří vstoupili do haly obchodu, se zastavil u východu a v jeho rukou, dosud nečinně trčící v kapsách, se jaksi mimochodem ocitly dvě obrovské černé pistole s klouby. Belgické Parabelly. Starší paní, která právě vycházela, se pobaveně zasmála a lehce odstrkujíc muže nákupními taškami, pravila "Dovolíte?". Muž na ni upřel studený mokrý pohled a neřekl ani slovo. Z toho pohledu vytušila vážnost. Zůstala ztichle stát. To již druhý muž zatím došel na schody vedoucí do vyšších pater, vystoupil na první schod, obrátil se čelem do haly a v jeho ruce se objevil ošklivý krátký samopal. Tommy gun.
V místnosti panovalo hrobové ticho.
"Ladies a gentlemans, prosím o trochu pozornosti", pravil pak celkem zbytečně, protože nikdo z přítomných si nedovolil před začouzenými ústími zbraní ani špitnout. Jeho hlas byl však tichý, přátelský s úsměvným timbrem, leč přesto zněl kovem a cedrovým dřevem na rakve.
"Nikomu nebude ublíženo", pokračoval, "prosím jen, aby ženy se shromáždily, tam u toho pultu (zde ukázal samopalem) a muže prosím, aby si lehli na zem tam kde právě stojí".
Muži sebou hodili na zem a ženy přešly k pultu.
Mezitím se otevřely dokořán dveře hlavního vchodu a jimi vstoupil zástup deseti mlčenlivých mladých mužů stepilého vzrůstu. oblečených do maskovaných oděvů a s mimikry i na kravatách. Rozvinuli se do dlouhého řetězu z místnosti až ke korbě krytého nákladního automobilu značky Jeep Willys, který nyní stál před zaparkovanou limousinou.
Následovalo deset minut virtuosní práce, kterou řídil muž s pistolemi u vchodu. Ukazoval hlavněmi do jednotlivých regálů a jeho hlas jenom krátce štěkal, jako třesk zbraně " Pět - toho víc - deset beden" apod. Náklad procházel živím řetězem rukama mužů až na ulici. S posledním balíkem zboží odešli i všichni těžce pracující muži a venku se ozval zvuk odjíždějícího automobilu.
"Prosím za prominutí, že jsme vás zdrželi", pravil po chvíli muž na schodech s úsměvem a nechal zmizet svůj samopal.
"Policii zavolejte z protějšího obchodu. V tomto domě telefon nefunguje".
A oba muži rychlým krokem vyšli z haly. Nasedli do čekajícího Plymoutha a řidič se neslyšně rozjel.
V obchodě panovalo dál mrtvé ticho.
Po chvíli sestupoval se schodů malý, obtloustlý mužík v bílém plášti s nezapálenou cigaretou v ústech a říkal někomu za svými zády :
"Poslyšte, Řehoři, přece mně nechcete opravdu říkat, že to byli trempové z osady U pěti #cenzurováno#?
"Co? Že jste je poznal? Ale proboha, na co by právě oni potřebovali nafukovací matrace, oranžové stany s předsíněmi, sedací třínožky a klozety, vařiče na propan-butan, kotlíky, patentní sekerky a weekendové stoličky se slunečníkem? To jsem z toho blázen". "Nemáte zápalku?".
Muži pomalu vstávali se země a oprašovali si obleky.
Mlha zatím poněkud zhoustla.