Byl jednou jeden koncert 29.10.1983
Jan Plachetka
"Říkáme, že se nám kulturní činnost ztenčila na občasné společné návštěvy kin a divadel, že o ostatní svazácké kulturní akce nejeví mládež zájem. Je-li tomu tak, odkud se bere nedůvěra? Někdy se dobrý nápad pokazí tím, že se akce stane příliš oficiální, přeorganizuje se, přepapíruje a "usuší" tak, že z ní úplně vyprchá radost. Někdy jeakce akcí pro akci, pro hlášení o splnění. a pak se konají různé semináře, instruktáže, besedy - a řeší se na nich problém, jak tedy s mládeží dál. Přitom dobře víme, co mládež baví. Ale nevyjadřujeme se k tomu. Důvod je jasný - vlastní neznalost věci a z toho vyplývající opatrnictví. Abychom nenarazili. ale my přece musíme dělat kulturu bez falešných pozlátek, bez obcházení pravdy. Musíme dát mládeži, co ji baví, podchytit ji a pak usměrňovat. Musíme vstoupit ve skutečnou spolupráci s radou Rudého koutku při ZV ROH, pořádat společné kulturní pořady. Jedním z prvních by měl být pořad o trampské písni a trampingu. To je totiž oblast, které tak rádi říkáme využívání popracovního volna mládeží."
(Z diskusního vystoupení konstruktéra Miroslava Huňky na svazácké schůzi v ČKD Praha, závod přístroje v roce 1963.)
"Vážení kamarádi, osady Údolí raků, Zapomenutých a Miriam pořádají spolu se závodním kubem ČKD Přístroje trampský večer s písničkou v pražské Lucerně. Večer bude rozdělen na část soutěžní, kde vystoupí četné amatérské soubory, a část závěrečnou, kde by již kvalitní soubory ukázaly, jak má trampská písnička vypadat. Žádáme vás co nejsrdečněji o účast…"
(Z dopisu svazáků z ČKD trampům z osady Zlatý klíč)
"Povolení k uspořádání produkce udělujeme s těmito podmínkami: bude udržena kapacita sálu (2500 osob) a posílen pořadatelský sbor. Povoluje se proti předání textů..."
(Z vyjádření odboru pro školství a kulturu ONV Praha 1.)
"Ahoj, kamaráde, psal jsi, že chcete texty písní, přihlášených do soutěže. Nevím, proč to chcete vědět, ale napíši vám je. Kdyby to nebylo vhodné, tak tu druhou píseň (častuška My nejsme chuligáni) vynechám. Sám ji nepokládám za hodnotnou, líbí se mi pouze slova, říkám si totiž, že když my, trampové, nemůžeme veřejně mluvit, mohli bychom aspoň zazpívat, co si myslíme..."
(Z dopisu Jima Severáka z Mostu Miroslavu Huňkovi do Prahy.)
"Vážená soudružko, podle předem smluvené dohody zasíláme Vám text průvodního slova, který je tezí pro práci konferenciéra Štuchala. Přikládáme též texty písní. Jinak Vám mnohokrát děkujeme za Vaši spolupráci a pochopení pro novou věc a věříme, že v budoucnu bude spolupráce kulturních zařízení s našimi závody o mnoho dále."
(Z dopisu svazáků z ČKD přístroje odboru pro školství a kulturu.)
"Žádáme o vylepení plakátů na náš pořad Trampskou písní za romantikou dne 1. listopadu 1963 v pražské Lucerně..."
(Z dopisu ZV ROH ČKD Praha, závod přístroje výlepu plakátů a transparentů Praha.)
"Vážený soudruhu řediteli, objednávkou jsme požadovali zajištění profesionálních umělců pro náš pořad. Šlo o Spirituál kvintet … smlouva byla akceptována a zajištění přislíbeno… 1. 10. nám Vaše referentka oznámila, že jste osobně vydal zákaz naši objednávku zajišťovat. Pořad je přihlášen do Soutěže tvořivosti mládeže a pracujících, jejímž vyhlašovatelem je ÚRO a ÚV ČSM. není nám proto jasné, jaké důvody Vás vedou k takovému postupu proti našemu závodnímu výboru. Žádáme Vás, abyste učinil opatření, která přispějí ke zdárnému průběhu celé akce..."
(Z dopisu řediteli pražského kulturního střediska.)
"Kamaráde! Dohodli jsme se s kamarády, že si lístky necháme poslat do Mostu. Oni totiž nedůvěřují nějaké dohodě o tom, že by vstupenky byly v pokladně. to víš, jede nás tam padesát a co kdybychom tam přijeli a pak se zjistilo, že vstupenky nejsou. Zasílám 410 Kčs, tj. 400 na lístky a 10 Kčs na poštovné, zašli to doporučeně, případně to pojisti, aby se to neztratilo..."
(Z dopisu Jima Severáka Miroslavu Huňkovi.)
"Vážení soudruzi! Žádáme o uvolnění vojína Miroslava Ryvoly, příslušníka Vašeho útvaru, na večer 1. 11. 63, kdy bude účasten soutěžního pořadu, který je zařazen do STMP...“
(Z dopisu ZV ROH přístroje veliteli VÚ 3273.)
"Jméno souboru: Spirituál kvintet, honorář: 550,-. Honoráře neproplácejte, budou fakturovány. Natáčení na magnetofon není dovoleno."
(Ze smlouvy vydané pražským kulturním střediskem.)
"Ahoj kamaráde. Díky za vstupenky, došly včas. Budu Tě však muset ještě o něco požádat. Hlásí se nám teď spousta trampů na zájezd a nemáme pro ně vstupenky ani místo v autobuse. Vlečňák nám ČSAD asi nedá, tak je docela možné, že by jeli na vlastní pěst, ovšem lístky by bylo třeba zajistit. Je to sto kilometrů a v sobotu je normální pracovní den. Těžké by bylo dostat se do Prahy v pátek po směně, a právě tak dostat se z Prahy tak, aby to člověk stihl ještě na sobotní šichtu."
(Z dopisu Jima Severáka.)
"Sbory: 1. Zlatý klíč… Jednotlivci: 1. Krátká, Údolí raků, 2. Profant, Údolí raků a Majka Čech, Bechyně, 3. Ryvola, Zlatý klíč..."
(Z výroku odborné poroty v pražské lucerně 1. 11. 1963 před půlnocí.)
"V Lucerně to bylo hezké, třebaže nešlo o kulturu s velkým K, ale o zábavu. Patří se poděkovat za ten večer hlavně jeho iniciátorům a pořadatelům. Neměli to lehké, trampům se pořád nevěří..."
"Byl to významný čin, který napomohl k lepšímu pochopení vnitřního života části naší mládeže… V soutěži jsme slyšeli několik zajímavých věcí. To ovšem neznamená, že všechno bylo stejné úrovně. Je s podivem, jak nesentimentální trampové se zanícením zpívají písně, z nichž sentimentalita jen kape..."
"Část obecenstva odcházela jednoznačně nadšená, někteří měli výhrady, někteří večer prostě odsoudili. Ale co bude dál? Zůstane trampský potlach v Lucerně kuriozitou, na niž budeme jenom vzpomínat, anebo jej můžeme pokládat za počátek cesty?"
(Z ohlasů v našem tisku na počátku listopadu 1963.)
Trampové založili Portu, která se pak pod patronací Socialistického svazu mládeže rozvinula v nejmasovější akci zájmové umělecké činnosti mladých lidí u nás. Někteří zde začínající amatéři se stali uznávanými profesionály. Vznikly stovky hodnotných, současných písniček, které díky tematické i žánrové pestrosti zdomácněly nejen u táboráků. S koncertními vystoupeními ve svazáckých klubech i větších sálech se doslova roztrhl pytel. Sem tam vyjde deska, občas je slyšet trampskou muziku z éteru. Ubylo nedůvěry, přibylo uznání. Je na těch, kteří se budou touto cestou dále ubírat, aby k mezníkům, mezi nimiž byl potlach v Lucerně před dvaceti lety první, přidali další.