Blamage   Trail 1991
Wabi

Měl jsem šťastnej den.

Vod rána mi něco říkalo, "pusť se do toho, na co čekáš?".

Tak jo. Votevřel jsem vokno jarnímu vánku, zapálil si partyzánku a zamnul rukama. To mě vždycky inspirovalo. Jenomže jsem dostal chuť na kafe. A zvuková kulisa taky neuškodí. No jo, ale voknem smrděla příroda a v rozhlase byly zprávy. Tak jsem to všechno zavřel a začal se procházet. Tramp se holt nezapře. Dopil jsem kafe, dokouřil cigaretu a znovu zamnul rukama. Tak. A teď to pofrčí.

Chvíli jsem vlastně nevěděl, co budu psát. Jenom ten vnitřní hlas mě pořád nabádal a nabádal. A v tom mě to napadlo. No ovšem, takovej krásnej námět! Nevšední, působivej, kamarádi budou pomlaskávat rozkoší. Jak by ne. Málokdy člověka napadne něco tak geniálního. Z tužky se mi začal valit hustej dým písmen.

A tak jsem ten šťastnej den zakončil v hospodě u pár tvrdejch. V kapse mě hřál rukopis povídky, kterou nemůže vodmítnout žádná pořádná redakce trampskejch plátků, časáků a vobčasníků.

Kamarád v tý povídce napsal krásnej příběh, kterej zaslal všem redakcím trampskejch listů. Netrpělivě vočekával, v kterým plátku se jeho dílo vobjeví.

A potom v den, kdy pošťák přinesl haldu papíru od A2 až po A6, od hlubotisku a 60 stran přes rotaprint a odporně fialový ormig až po kopíráky po jedný straně, votevřel první plátek a hle - na třetí straně se vyjímá jeho povídka. Zajásal, votevřel druhej a nevěřil svejm vočím - na pátý straně září jeho výtvor. Horečně prolistoval zbytek časáků - v každým zářila jeho geniální povídka. Ten den zkrátka kupodivu úplnou náhodou vytiskly všechny trampský agentury povídku Šilhavýho Jacka.

Když si představíte to zděšení a frmol ve všech redakcích, voprávněný rozhořčení kamarádů a tisíce zostouzejících dopisů, je to vlastně k popukání.

A pointa?

Geniální! Ta povídka byla totiž vo kamarádovi, kterej svůj příběh poslal všem redakcím a ty jej uveřejnily všechny a ve stejnej den. Sám jsem se musel smát, jak je to jednoduchý a přitom legrační.

No. Tak jsem druhej den napsal kopie, zaslal - jak bylo mým starým zvykem - všem trampskejm redaktorům a čekal na výsledek.

Konečně jednoho mlhavého podzimního dne vidím poustmástra, jak s hladou všelijakejch zmačkanejch tiskovin míří k mejm dveřím. Pak už to šlo všechno velice rychle.

Kafe příjemně vonělo, partyzánka mi šustila v prstech a do votevřenýho vokna zaléhal zpěv různejch ptáků. Votevřel jsem první plátek. Na třetí straně byla moje povídka. Jemně jsem se pousmál. Předčasně. Poněkud mi ztvrdly rysy, když ve druhým vobčasníku se vyjímalo moje dílo na pátý straně. Cítil jsem, jak mi lehce vlhne čelo. Horečně jsem prolétl tiskoviny.

Ten den zkrátka votiskly všechny trampský agentury povídku Šilhavýho Jacka.

A tak jsem se stal samotářem.

Mimochodem, znáte ty ukrajinský bábušky? Jo, ty, co do sebe zalejzaj. tak to je přesně vono.

P.S. Kdybyste náhodou četli tuhle povídku ve více plátcích a ostatním trampském tisku, nevěřte svejm vočím. To by musela bejt vopravdu setsakramentská náhoda. Vostatně, kamarádi mi říkají úplně jinak!

Úvodní strana