100-100-100 Dým 31/29.7.81
Wabi
Zelená, nová, hladká, rovná, nepřeložená, barvou vonící stovka. Na jedné straně Hradčany, na druhé tavič a selka - pardon družstevnice. Sto korun Československých.
Držel ji v ruce a mě na tváři se objevil nepatrný úsměv. "Já vím, ty cukneš" Neucukl. A tak jsem držel v ruce stovku. Byla moje, celá šustící, jak pergamen. Co s ní?
Nejdříve jsem si ji se zájmem prohlédl. Pak jsem ji natřikrát přeložil do úhledného čtverečku a zasunul do známé kapsičky u Blue jeans, řekl jsem ahoj a odešel. Hlavou se mi táhly barevné představy rozkoší, lahod a zábav.
Já a kamarádi u bohatě prostřeného stolu.
Já a dívka v prvotřídním podniku s vrchním ve fraku.
Já s plnou náručí balíčků a balíčků vstupující do taxíku.
Jenomže byl pátek. Sbalil jsem usárnu a vyrazil na nádraží. Cestou se mi část představ vykouřila z hlavy a na nádraží už mě to úplně přešlo. Začal jsem počítat: Tramvaj: 0,60 Kčs, vlak: 4,80 Kčs, Pivo na žízeň: 2,- Kčs, Pivo na chuť: 4,- Kčs, Pivo s kamarádem: 8,- Kčs, S cestou zpátky dohromady 24,00 a to nepočítám tuzéra.
Dál už to bylo všechno normální. Na camp jsem dorazil až večer, uzdu jsem hodil ke stropu a z kapes vyházel: Landšmejd: 11 Kčs, Půlku chleba: 2,60 Kčs, Dvoje Startky: 8,- Kčs, Játrová paštika: 4,- Kčs.
Pár řečí, na pánvi zavoněl lanšmejd a tak jsem honem přečet zbytek bratru 49,60 Kčs. Povídám: Pánové, zvu vás na pivo.
A potom jsem hráli a hráli a hráli, hospoda burácela starými dobrými písněmi a všem nám bylo fajn.
Stálo mě to právě tolik, jako jindy. Jenom ta stovka byla navíc. S penězma je to vždycky tak.