Veliké závody                   zpět

  Kamenáč Bill objevil, že umí běhat, teprve v tom roce, co byly veliké lesní požáry. Kamenáč nikdy pěšky nechodil, když se mohl svézt, a bylo o něm známo, že přehazuje nohu pres sedlo, i když chce ven na záchod. V tom roce, co byly veliké lesní požáry, to přece jenom musel zkusit po svých, poněvadž Bílý oblak zavětřil a už byl ten tam a Kamenáče nechal požáru zrovna v cestě. Přišel rovnou na něho, plazil se, prskal, syčel a burácel. Dlouhé hnědé kníry mu to ožehlo a spálilo zadek kalhot. Kamenáč poprvé vyzkoušel svoje nohy. Šlo mu to tak rychle, že než si uvědomil, co dělá, odkopával si z cesty králíky a řval: "Všechno z cesty, ať může utíkat, kdo umí!"
  Oheň přeskakoval po trávě a po stromech, hučel a prskal, a Kamenáč utíkal k usedlosti ještě rychleji. Tam odtud ho pozorovali a povzbuzovali, a když běžel podél svahu kopce viděli, jak za ním uhání černá postava a měří s ním krok. Najednou Kamenáč vyrazil kupředu a černého nechal za sebou padesát yardů, potom sto a pak dvě stě. A když dorazil na farmu, ještě celý uřícený, černá postava nikde v dohledu nebyla.
  "Kde je ten negr, co byl za tebou?" ptali se ho potom. 
  "Negra vem čert!" povídá Kamenáč. "To nebyl žádný negr! To byl můj stín!" 
  Třebas běhání neměl rád o nic víc než předtím, rozhodl se Kamenáč, že udělá díru do světa a vyhraje veliké závody ve Stawellu. Sehnal si trenéra, chlapíka, kterému se říkalo Guana Joe. Byl to starý profi běžec a přišel ke své přezdívce kvůli tomu, že vařil ještěrky na olej a tím pak svoje běžce masíroval. Guana Joe byl hubený, měřil šest stop, když zvedl hlavu, a hodně se držel stranou. Musel, poněvadž ten leguání olej páchl. 
  Kamenáč a Guana podnikli turné po venkovských přeborech a Kamenáč dobíhal přede všemi zrovna jen o dvě kapičky oleje, aby měl ve Stawellu dobrou značku jistou. Aby nebyl moc rychlý a nebylo to kruté, běhal Kamenáč s olovem v holínkách, ale ani pak by ostatní běžci pach z jeho zad neucítili, kdyby se nepřinutil zpomalit tím, že úporně myslel na to, oč by to bylo hezčí, jet těch sto třicet yardů na koni. Jenom jednou začal Kamenáč předbíhat svůj stín a hned uviděl Guanu mávat rukama jako někdo, kdo z roztržitosti vlezl do mraveniště a tak včas zpomalil. 
  Když měl Kamenáč před velikými závody běžet na jednom venkovském přeboru, vypadal, jako by potřeboval dát značku o patnáct yardů dopředu, a sázkaři proti němu sázeli sto ku jedné. Guana Joe se spoléhal, že to vyskočí až na dvě stě ku jedné, až si sázkaři představí, jak se ve Stawellu Kamenáč ve starých gatích se záplatou na zadku a v holínkách vybatolí na svůj první velký start. Kamenáčovi i Guanovi jazyk cvakal jako krámská kasa, když o se tom bavili.
  Nepočítali s tím, že na tom venkovském přeboru bude startér zacházet s pistolí tak nedbale.
  "Na místa! Připravit!" povídá. Kamenáčův zadek namíří do nebe. Pistole namíří Kamenáčovi do zadku. Vyjde rána a koudel zasáhne terč. Kamenáč zařve, oběma rukama se chytne za kostrč a vyrazí. Pádí tak rychle, že jeho stín uběhne jenom třicet yardů, než Kamenáč před ním a před ostatními protrhne cílovou pásku. 
  Potom už hra začíná vysoko. Když dojde na Stawell, má už Kamenáč značku o sedmdesát vzadu. Ale Kamenáč s Guanou neházejí flintu do žita. Před prvním startem vmasíruje Guana do Kamenáče galon plazího oleje, a když přijde Kamenáč na značku, dva jeho soupeři si čichnou a zblednou. Když pistole třeskne, Kamenáč bleskově vyletí z jamek, tříská do země, kolena vyhazuje vysoko. Běží tak rychle, že si vyběhne z holínek, a páskou proletí dřív, než jeho stín urazí dvacet yardů. Ale doběhne jenom druhý, o pět yardů za soupeřem. Utíká ještě padesát yardů za cíl a zabrzdí akorát před velikým kaučukovníkem. 
  Před semifinálem naplácá Guana Joe do Kamenáče dva galony oleje, a když Kamenáč přijde na značku, dva druzí běžci zezelenají a na tribuně, sto padesát yardu dál, si staré dámy cpou kapesníčky k nosům. Kamenáč vypadne z jamek, tluče do dráhy, jede jak linka v sešitě. Letí tak rychle, že mu nohy splývají jak fata morgána. Vyběhne si nejdřív z holínek a pak z gatí a do cíle dorazí v podvlíkačkách, dřív než jeho stín udělá deset yardů. Ale je zas jen druhý a o pět yardů za soupeřem. Utíká ještě šedesát yardu za pásku a zarazí se těsně před velikým kaučukovníkem. 
  Do finále se Kamenáč kvalifikuje, ale sázkaři proti němu nabízejí sto ku jedné. "Ať mě předou na kolovrátku!" povídá Kamenáč. 
  "Ať mě olemujou a na noc podkasají, jestli nedostanem nátěr!" "Ať jsem grošovatej, jestli dostanem!" povídá Guana. "Dostal jsem nápad." 
  Pak zavře pusu jak zaděnka v písečné bouři a nic už neřekne. Před finálem namíchá do oleje terpentýn a napleská toho do Kamenáče pět galonů a tentokrát zezelenají tři běžci, když se Kamenáč vybatolí na start, a na tribuně si mladé dámy zrovna tak jako staré připlácnou k nosu kapesníček. 
  Guana tiše pustí Kamenáčovi do zadní kapsy krabičku voskových sirek a pak zmizí za křovím a vezme si na mušku Kamenáčův zadek, když předtím do pušky naládoval salnitr. Jak startér vypálí, zmáčkne spoušť v jednom čtvrtmžiku hadího oka. Sirky chytnou, a když je Kamenáč ucítí pálit, myslí si zas, že utíká o život před velikým lesním požárem. Z jamek je venku dřív než blesk utržený z řetězu, dupe do země jako stádo divokých koní, buší jak beranidlo. A co víc, jak to Guana plánoval, ohněm se terpentýn a olej rozehřeje a teče Kamenáčovi prostředkem zad dolů. Ten řve a letí teď tak rychle, že si nejdřív vyběhne z holínek, potom z gatí a konečně i z podvlíkaček, a za čáru dorazí dřív, než se jeho stín narovná. Ale i tak je to těsně a rozhodčí ho uznají o malý chloupek. 
  Kamenáč pádí ještě šedesát yardů za textil a už leze na vršek velikého kaučukovníku, kvůli všemu tomu ještěrčímu oleji, co do něho Guana napleskal. Teprve za hodinu to vyprchá natolik, že může slézt a jít si pro šerpu a pro peníze z výhry. 
  Mimo ty prachy za první cenu sklidili Kamenáč a Guana pár tisíc na sázkách, a tak profi běhání nechali. Za jedno taky proto, že Kamenáčovi teď dali značku o sto yardu dozadu, a jak povídal, žádné puchýře na zadku nedokážou člověka přimět, aby odtamtud vyhrál. Dokonce odmítl i nabídku třiceti liber týdně za exhibice, poněvadž podle něho jediný způsob, jak urazit jakoukoli vzdálenost přes deset yardů, je na hřbetě koně, i když si po Stawellu měsíc na koně sednout nemohl. A ještě dva měsíce vybíral Guana Joe pinzetou Kamenáčovi ze zadnice kousky salnitru.

zpět