Největší skokan            zpět

  Ten šedý hřebeček moc velký není, na výšku má jen osmdesát palců, ale když s Trhákem Billym na hřbetě vyrazí z pažení, chápem, že máme před sebou toho největšího skokana na světě. Vyhoupne se a velikým obloukem vyletí do vzduchu a je slyšet, jak mu hřbet lupne jako péro, a když ztuha dopadne na všechny čtyři, ten náraz s námi zatřese, jak tu sedíme na klandru. Rovnou z místa udělá za sebou deset, dvacet, třicet skoků a celou tu dobu kničí, jako by zapíchával sto prasat najednou. A Trhák Billy si tam sedí a jen se uculuje, jako kdyby se pohupoval v síťové houpačce.
  A šedák začne být nebezpečnější než dvacet krajt tygrovitých v době páření a kroutí se a obrací a točí se a tancuje. Sklopí hlavu a vichr z nozder nadělá v prachu na dvoře díry. Oči mu rudě planou, a když se otočí, ten žár z nich nám sežehne tváře. Když vyrazí přes celý dvůr, jak by to vybouchla tyčka dynamitu. Dělá kolo kolo mlýnský.Dělá poskoky a dělá parádičky, skoky a salta. A Trhák Billy si tam sedí s ksichtíkem rozzářeným, jako by ho hladili po čelíčku.
  A šedák už je divočejší než dvacet včelích rojů. Kňučí a řičí. Dělá přískoky a přemety. Kolíbky a kotrmelce. Vyhazuje a vyvádí. A Trhák Billy si tam sedí, na celé kolo se usmívá a volnou rukou si kroutí cigaretu.
  A šedák už je tak navztekaný, že do prachu na dvoře vypálí hluboké díry a zvedne bouřku, která je od té doby pořád ještě na nebi a táhne směrem na Bourke. Oči má teď tak žhavé, až zasyčí, když mu na ně stříkne pěna od huby. A sklopí hlavu a pak udělá ten nej-nej-nejvelikánštější ze všech nejohromnějších skoků ze všech dvorů na celém Severním pobřeží. A v nejbližším momentě podpínka s velikým prásknutím rupne a Trhák Billy, pořád ještě rozkročmo v sedle, se vznese do vzduchu. Vyletí od nás jako rachejtle v předvečer Svátku impéria a za dvacet vteřin už je tisíc stop vysoko a koukáme mu rovnou na podrážky kanadek, které ještě pořád trčí ve třmenech. A pořád ještě se culí, jako by v neděli večer seděl v křesle u krbu, a bafá si ze žvára o sto šest. A pluje dál k bílému obláčku vysoko na modrém nebi a co nevidět už je z něho jenom tečka a za chvilku se ztratí. A třebas koukáme a čekáme, ani zdání, že by se vrátil, a když už nás od čučení do nebe bolí za krkem a dělají se nám před očima mžitky, začnem se hlasitě dohadovat, co máme dělat, a Dlouhán Ned prohlásí, že se za Trhákem Billym vydá.
  Než se dostane šedákovi na hřbet, seženem kdejaké laso, navážem je, až ho máme celou míli, a smyčku uvážem Nedovi kolem pasu.
  A šedák zase vyrukuje s velikánským, senzačním skokem, a takových jde po sobě deset, dvacet, třicet. A Dlouhán Ned tam sedí, jako by se houpal v křesle, jenže se neusmívá. A my jsme připraveni povolovat laso. A šedák už je tentokrát vzteky tak bez sebe, že nechá otáček a obrátek, kroužků a káč, kotrmelců a kolíbek, poskoků a parádiček, skoků a salt. Ani mu z nozder nešlehá vichr a z očí plameny nesyčí. Sklopí hlavu až pod zadek a hvízdne do výšky jak velikánský bumerang, podpínka praskne jako rána z pusky a Dlouhán Ned, pořád rozkročmo v sedle, vyrazí k nebi šipkou. A my, co stačíme, povolujeme laso, až ho za chvilku zbývá už Jen deset stop, a položíme se na něj jako přebornické družstvo v přetahování lanem. A už nás pět taky stoupa pod nebeskou báň a pak, když jsme od země už patnáct stop, nahoře ve výšce laso praskne, a jak je dlouhé, zřítí se a poráží nás.. A ve chvilce nám někde u velikého bílého oblaku zmizí Dlouhán Ned z dohledu, a třebas ho vyhlížíme půl hodiny, není ani zdání, že by se vrátil.
  Máme pak další poradu a Rarach Joe dostane ohromný nápad, že přinutí šedáka, aby ho vzal s sebou. Místo podpínky si vezme řetěz na krávy a pak vyleze šedákovi na hřbet. A ten už je tak zjančený, že si zas odbude svých třicet ohromných skoku, zrovna tak jako kroužky a kotrmelce, po skoky a pády, hopsání a hřbety, skoky a salta. A hřbet mu vzduchem zasviští jako obrovsky bumerang, kravský řetěz břinkne a praskne a Rarach Joe taky s vřískotem vyletí do nebes jak meteor, kdyby letěl obráceně, a ještě v menší chviličce, než to trvalo Trháku Billym a Dlouhánu Nedovi, se Rarach Joe ztratí v blankytu. A ten šedák je ještě pořád tak zjankovatělý, že si teď vzpomene a dělá si po dvoře přemety a piruety, odskoky a otáčky a to ostatní sám pro sebe. A třebas vyhlížíme celou hodinu, nikde ani památky po Trháku Billym, ani památky po Dlouhánu Nedovi, ani památky po Rarachu Joeovi.
  Koná se další pokec o tom, co se má udělat, aleje fakt, že nás ten šedák porazil. Zrovna mluvíme o tom, ze by se měl zastřelit, a probíráme všechna pro a proti, když vtom se za námi ozve protahovaná: "Vždyť by to byla hanba, střílet takový hříbě!"
  Rozhlídneme se a vidíme šlachovitého chlápka, skoro až moc tenkého, než aby v parném dni vrhal stín, s obličejem takové barvy, jakou má stará kůže na sedle. Potichu přiklusal na hezkém šedáku. Vidíme, že na sedle má stočené laso z nevydělané kůže, a okamžitě poznáme, že to je Kamenáč Bill. Povídáme mu, o co jde, a čekáme, ze ho to překvapí, ale on Jen pořád pokyvuje hlavou, a ještě jsme to ani nedopověděli, když najednou usekne par stop lasa a jde na dvůr.
  "Vlastně je to legrace, takhle tam nahoru vyletět," povídá Kamenáč a pomalu se rozhlídne po nebi, "a já si to tam půjdu omrknout. Píchněte mi někdo, ať tenhle kus koňskýho dynamitu dostanu do pažení."
  I když je to tentokrát, jako by se člověk pokoušel udržet v ohradě kulový blesk, přece se nám podaří dostat šedáka do pažení a Kamenáč si vezme kus lasa jako podpinku.
  "Nevydělaná kůže vydrží všecko," povídá Kamenáč Bill a spustí se do sedla. Sedák je tentokrát tak záludný, že ani nepočká, až mu otevřem pažení, a odpustí si těch deset, dvacet, třicet skoků, zrovna tak jako přískoky a přemety, skoky a salta a to ostatní. Skloní hlavu, hřbet se vymrští do vzduchu, až zafičí jako obrovsky bumerang, a kůň vyskočí rovnou z pažení. Je slyšet, jak laso z nevydělané kůže trošku pod tím náhlým náporem zasténá, ale drží, a už šedák i s Kamenáčem na hřbetě vyplují do vzduchu. V životě jste neviděli udivenějšího koně. Dolní pysk mu spadl až ke spěnkám. Vystoupí tisíc stop a Kamenáč si tam jen sedí a usmívá se,jako by si dával s kamarády jednu tvrdou. Stoupají k velkému bílému oblaku a Kamenáč sem tam zamává,jako by jeli klusem po silnici. Těsně pod oblakem začnou zas sestupovat dolů a šedák už je teď tak bez sebe, že vyrazí do skoku, skoro ještě než dopadne na zem.
  Znova vystřelí nahoru a tentokrát jdou jasně přes okraj velkého mraku, a když se začnou snášet, padají na druhou stranu za kopec, na sever od ohrady. Dáváme pozor a za deset vteřin vidíme, jak Kamenáč a šedák zase vyletí do blankytu a Kamenáč mává tak bezstarostně, jako by si jen klusal pro postu. Vystoupí tak vysoko, až zmizí, a už si myslíme, ze nadobro jako Trhák Billy, Dlouhán Ned a Rarach Joe, ale za chvilku je uvidíme sestupovat. Přistanou pár mil od nás na jih, a v tom momentě už se zas ženou nahoru. Šedák už tentokrát musí byt doopravdy bez sebe a zřejmě dává všecko do posledního trháku, oslniváku, marniváku, aby laso přetrhl a Kamenáče se zbavil, poněvadž tentokrát se mihnou dvakrát tak rychle jako předtím, a dřív než si stačíte olíznout rty, už zmizí z dohledu, a třebas kolik hodin čekáme, po Kamenáčovi a šedákovi ani památky.
  Podle Kamenáče po tomhle posledním úžasném skoku on i šedák šipkou vyletí až přes hradbu mraků. Je taková zima, že dech před Kamenáčem zamrzá a musí si ho ulamovat, aby se neudusil. Plují v mlze, která je taky zamrzlá a řeže ho do obličeje. Potom se za chvilku začnou po velikánské křivce snášet dolů, a když Kamenáč odhaduje, že jsou s šedákem ještě hezky vysoko na obloze, na jednou se zastaví. Chvíli to trvá, než Kamenáčovi dojde, že přistáli na zmrzlé hradbě mračen.
  Šedák už je tak znechucený, že udělá jenom par polovičatých poskoků a piruet, salt a svíček a vynechá obří skok, a za chvilku s ním Kamenáč přejde do kroku a začne objíždět kolem, poněvadž ho napadne, že by tu někde mohl být Trhák Billy, Dlouhán Ned a Rarach Joe. Všude je mlha, a tak začne Kamenáč halekat a za maličkou chvíli uslyší, jak mu par chlapů halekáním odpovídá, a najde je, jak dřepí na bobku kolem ohníčku, který si rozdělali ze slámy a dřeva ze svých sedel. Když k mm Kamenáč přijede, zrovna se dohadují, jestli tohle rozehřeje hradbu mraků.
  Kamenáč si teď musí lámat hlavu, jak je dostane všechny dolů. Šedák je všechny čtyři neunese, a mimoto je nebezpečí, že hradba mraků roztaje.
  Tak tedy Kamenáč objíždí na šedáku v pomalých kroužcích kolem dokola a věnuje se trochu přemýšlení. Rád si takhle zauvažuje v klusu, ale šedák už je tak utrmácený, ze se nezmůže než na krok. A když tak Kamenáč urazí asi deset mil a vyjezdi do mraku hluboké strouhy, najednou se mu rozsvítí. Sundá podpínku z nevydělané kůže, namočí ji do ledové vody ve strouze, aby se natahovala, a pak se on a ostatní chlapi na ni pověsí a tahají, až je jí skoro sedm tisíc stop, což Kamenáč počítá, že bude tak akorát. Když skončí, je kůže tenoučká jak pavučina, ale že je to nevydělaná kůže, je dost silná a vydrží všecko.
  Kamenáč pak laso uváže k jednomu rampouchu a Trhák Billy, Dlouhán Ned a Rarach Joe po něm sklouznou do bezpečí a my je dole uvítáme pokřikem.
  Čekáme potom na Kamenáče, ale uteče čtvrt hodiny, než ho uvidíme s šedákem plachtit dolů. Kamenáč sedí šedákovi na holém hřbetě a sedlo drží v ruce. Ukáže se, že šedák zjankovatěl, protože už je z toho všeho utrmácený a sklíčený, a Kamenáč musel čekat, až se mu led pod kopyty rozehřeje a propadnou se.
  Šedák už je fakticky tak udolaný, že když s Kamenáčem přistanou sto yardů od domu, prostě mu dojdou sily a Kamenáč, který tak nerad chodí pěšky, ho musí odvést domu.

zpět