Poznámka zpět
"Hranice je až na nebi," říkají o
nespoutané představivosti svých fantastických historek chvástavě se tvářící
ostří hrdinové amerického pomezí - a jejich kolegové z australských pustin jako by
jim z oka vypadli. Tam, kde je člověk sám uprostřed nekonečné, nespoutané,
neustále překvapující přírody, rozlétá se jeho fantazie do rozměrů, s nimiž
mohou soupeřit právě jen otevřené prostory, které ho obklopují. Kolem večerních
táborových ohňů nebo na přátelských sedánkách v zapadlých hospodách na půli
cesty mezi dvěma tábořišti v pustině se takovým povídačkám. daří jako v
teploučké umělé líhni. A tak náhle všechno, co člověka v přírodě obklopuje a
co sám tak důvěrně zná, vyrůstá do mamutích rozměrů. Bzučící moskyti se
mění v nebezpečné šelmy a sosáky se jim prodlužují do délky sloních chobotů,
příroda rozdává své dary tak štědře, že výhonky čerstvě rašících dýní
stíhají svého rozsévače závratnou rychlostí, a chlapácký vítr zvedá celé
usedlosti nad oblaka a cestuje s nimi nahoře nad podivnou a nedohlednou australskou
pevninou. Ale na to všechno dovede vyzrát vyzáblý hrdina s dlouhými převislými
kníry a se záplatou na kalhotách, který má nejrychlejšího koně na světě,
nejchytřejšího psa v celé Austrálii a kterého pracně získaná zkušenost naučila,
že nevydělaná kůže vydrží všechno.
A tak tu, ještě ve století družic a kosmických sond, vyrůstá z panenské
australské půdy nový folklór rodu barvité myslivecké latiny a bodrých
munchhausenovských povídaček, zpracovávající přitom nejstarší, odvěké téma:
věčný zápas člověka s jeho okolím, s prostředím, s přírodou.
Australská prášilovská povídka stejné jako australská pololidová
"zálesácká" balada je zvláštní druh novodobého folklóru. Podobně jako
její americký protějšek (a v mnohém směru i vzor) je projevem mladé lidové
kultury, která se neuplatňuje tolik v dějových pásmech pohádkových eposů a mýtů,
ale zasazuje své hrdiny do reálných životních podmínek minulého a tohoto
století.Lidová básnivost tu nevytváří báječné postavy nadpřirozených bytostí,
ale zato se s nesmírnou šťavnatostí a gustem vybíjí v groteskní nadsázce.
Americký folklorista B. Botkin definuje americkou "prášilovskou" povídku jako
umění "nadělat v řeči co největší rámus" a lidoví vypravěči toto umění
dokonale ovládají. Hrdinové amerického folklóru, slévač Joe Magarac, dřevorubec
Paul Bunyan, námořník Old Stormalong i zálesáci Davy Crockett nebo Mike Fink
vynikají nejenom nadlidskou silou a dovedností, ale i chvastounskými, dobromyslně
hrůzostrašnými ohňostroji vyhrůžek, slibů a nápadů. Lidový vypravěč tuto
vlastnost rád sdílí. v Texasu je prý vzduch tak osvěžující, že mrtvola, jejíž
rakev se při pohřbu náhodou otevře, okamžitě ožije. Jakási vesnice v Kalifornii
měla tak zdravé podnebí, že chtěli-li její obyvatelé otevřít nový hřbitov,
museli nejprve někoho zastřelit, aby měli prvního nebožtíka. A k uzdravení
umírajících pacientů někde na Východě stačí vyfouknout jim do tváře obsah
automobilové pneumatiky, naplněné u benzínové pumpy v Coloradu.
Australská lidová vyprávění a balady se rozvíjely -ještě větší měrou
než v Americe - v období uměle tvořené literatury. Jejích témata putovala neustále
oběma směry mezi táborovými ohni a stránkami literárních časopisů, v nichž
lidoví písmáci i žurnalisté a spisovatelé z povolání používali tohoto žánru
jako jednoho ze zdrojů k vytvoření svébytného australského písemnictví. Tato
skutečnost pochopitelně usnadnila i účinný vliv amerického folklóru, jehož
literární zpracování se objevovalo buď přímo v týchž časopisech, nebo se k němu
australští autoři dostávali jinými cestami. Pro duch i formu australské balady nebyl
bez významu ani lapidární styl balad R. Kiplinga. Ale všechny tyto podněty
procházely kolektivním sítem lidových vypravěčů, kteří z nich pečlivě
vybírali, přesazovali je do domácího prostředí a obohacovali o nové, původní
motivy i vyjadřovací způsoby.
Těžko posoudit, do jaké míry Dal Stivens sebral lidovou tradicí již
vytvořené a vybroušené příběhy a do jaké míry je ještě rozmnožil vlastní
bohatou představivostí a vyšperkoval brilantní vypravěčskou technikou, smyslem pro
efektní zkratku a zdravou šťavnatost výrazu. Hledání přesného poměru, v němž
byly obě tyto složky smíšeny, by ostatně snadno zapáchalo školometstvím, k němuž
má tato bodrá knížečka dobré pohody ze všeho nejdále. Uvítejme ji raději
takovou, jaká je, a važme si rysu, který je na ní obzvláště sympatický. Je to
spojení kolektivní, živé lidové fabulační schopnosti s nadáním umělce, který ve
zpracování lidového materiálu vidí více než pouhou "úpravu", dokáže
totiž s lidovým tvůrčím procesem splynout, aniž v nás vzbuzuje dojem, že ke svému
materiálu blahosklonně sestupuje nebo že jej naopak zvedá do poloh, které mu nejsou
vlastní a nesvědčí mu. A to je dobré vysvědčení pro autora i dobrý základ pro
další literární práci.
Dal Stivens, který se tu českému čtenáři představuje knižně poprvé, již
mezitím osvědčil, že si dovede stejně úspěšně poradit i s jinými úkoly. Žánr
drobné, humorně laděné povídky zůstává zatím jeho nejčastějším působištěm.
Ve sbírkách "Tulák a jiné povídky" (The Tramp and Other Stories, 1936),
"Námluvy strýčka Henryho" (The Courtship of Uncle Henry, 1946),
"Jak duch
karbanil a jiné povídky" (The Gambling Ghost and Other Tales, 1953), a
"Vědecky založená myš" (The Scholarly Mouse, 1957) vypraví sice o dalších
dobrodružstvích Kamenáče Billa nebo zabrousí do výborně psaných folklórně
zbarvených persifláží povídek o duchách a strašidlech; vedle toho se však s
úspěchem vyrovnává i s žánrem moderní zvířecí bajky, v níž dovede lehkou
formou vyslovit i ne tak lehounké myšlenky o lidských slabůstkách a ctnostech. V
humorné karikatuře "science fiction" vykreslí rozmrzelého a uštvaného
človíčka, jemuž jeho nedělní klid a pečlivě pěstované květinové záhonky
přicházejí teď narušovat i návštěvníci z jiných planet, a v jemně
psychologické drobnokresbě dovede povědět ledacos zajímavého o skutečném životě
v dnešní Australii v níž se mnohé nadšené mladistvé sny rozbíjejí o tvrdou a
nelítostnou skutečnost.
Této stránky australské přítomnosti všímá si Stivens i ve svých dvou
románech. "Široký oblouk" (The Wide Arch, 1958) se pokouší nastavit
australské společnosti zrcadlo prostřednictvím napínavého detektivního příběhu.
Nejzdařilejším autorovým dílem je však román "Jimmy Brockett" (1951), jehož
hrdina, zpočátku téměř sympatický lidovou jadrností a vitální energií, vyrůstá
s rozvíjející se kapitalistickou společností od první světové války a
nenápadně, ale přesvědčivě se proměňuje v úspěšného „hrdinu své doby"
- bezohledného kšeftsmana a politikáře.
Mezi Kamenáčem Billem a Jimmym Brockettem zeje propastný rozdíl - oba však
patří k dnešní Austrálii a Dal Stivens pro jednoho nezapomíná na druhého. I to mu
dává plné oprávnění potěšit své čtenáře touto trochu ježatou kytičkou,
nasbíranou na australských pláních.
Kamenáč Bill se sice nebál výletů nad oblaky, jistě však netušil, že ho
rozmarný vítr zavěje až mezi protinožce. Přijmeme-li jej v tak dobré pohodě, v
jaké přichází, najdeme v něm - přes jeho exotický původ - výborného
společníka.
Lubomír Dorůžka 1963