Krajina zlých hadů                   zpět

  Kamenáč Bill utíkal před hadem v životě jenom jednou, a tenhle Joe Blake byl tak dlouhý, jako když tři páry bulíku spolu táhnou za namočené laso z nevydělané kůže. To bylo tenkrát, když si Kamenáč zabral šest set čtyřicet akrů v krajině zlých hadů. Bylo to v zimě a ze začátku Kamenáč na ty velké Joe Blaky moc pozor nedával, i když mu někdy balvany a skály přišly divné. Balvany byly ostrouhané na kameny, kameny opilované na oblázky a na všech viděl Kamenáč stopy vrubů jako po dlátě. 
  První, do čeho se Kamenáč pustil, bylo, že si ohrazoval pozemek. Byla to sice bezvadná práce z kůlů a zábradlí, ale Kamenáč si tu námahu mohl ušetřit. Jednou večer, když tam byl už par měsíců, usoudil Kamenáč, že už by mohl spát bez kabátu a bez bot. Když se ráno probudil, ohrada byla pryč. Našel ji svinutou jako divadelní kulisu železnice asi o dvacet mil dál. Nevšiml si totiž, že ji postavil na ohromném kobercovém hadovi. 
  Na tom místě pak začalo být hadů plno. Když chtěl jednou Kamenáč zabít hnědého hada, z prvních pěti klacků, které vzal do ruky, se vyklubali taky hadi. Potom nosíval Kamenáč při sobě tyčku a každé ráno z ní na obou koncích kousek usekl - jen aby měl jistotu. Jednou klacek minul a zasekl sekyru do země, černý had vystrčil z díry hlavu a kousl do topůrka a to naběhlo tak, že oko na sekyře prasklo. 
  Kromě kobercových, černých a hnědých hadů tu byli obručoví hadi, krajty tygrovité a jedovaté užovky. Malí hádci měli zuby dlouhé jako jehly a ti prostředně velcí měli tesáky dlouhé jak podávky. Všichni kromě kobercových byli vztekli a většinou trávili čas tím, že syčeli a brousili si stoličky o kameny. Kamenáč potom říkal, že dívat se, jak po západu slunce lítají ze strání jiskry, je lepší podívaná než ohňostroj v Sydneyské zátoce. 
  Kamenáč se brzy naučil moc se na stráni nezdržovat. Když tam byl poprvé, pět obručových hadů si nacpalo ocasy do tlamy a valilo se s kopce na něho. Kamenáč se nestačil dostat k tyčce a bývalo by po něm, nebýt toho, že hbitě zauvažoval. Protáhl se skrz ty první dva a dalším třem uskočil a praštil jim rukou nahoře do obruče. Ti tři pak mazali s kopce dolů tak rychle, že v plném tempu vrazili do těch prvních dvou, co se zrovna obraceli a chystali zas nahoru. Všech pět obručáků pak skončilo v potoce a byl z toho takový zmatek, ze dva se pokoušeli strčit si do tlamy ocasy druhých. Zatímco si je mezi sebou třídili, podařilo se Kamenáčovi dostat se nahoru na planinu, kde mu obručáci ani většina ostatních Joe Blaků nedělali vůbec žádné trápení. 
  Později našel Kamenáč pro obručáky upotřebení. Čtyři si ochočil a udělal si z nich na bryčce pneumatiky. S nimi to byla nejpohodlnější jízda, jakou kdy zažil. 
  K setkání Kamenáče s tím opravdu obrovským hadem došlo, zrovna když se vracel se zásobami z města. Ujížděl hezky rychle, aby předhonil bouřku, a málem s Bílým oblakem vjel na vršek toho, co pokládal za obrovskou kládu. Kamenáč a Bílý oblak skoro udělali salto nazad, když se to zvedlo a zasyčelo na ně. 
  Být ten, had akorát tak dlouhý, aby si ho člověk pamatoval, Kamenáč by se mu byl postavil, ale tenhle byl třikrát tak dlouhý. Kamenáč nečekal, že bude sbírat sedmikrásky. Ten ohromný Joe Blake se tvářil kysele, že mu to přetrhli, zrovna když si dával dvacet. Mrskl ocasem a srazil přes půl akru oloupaného podrostu. Vztyčil se na svých závitech a ukousl kus vršku velikého kaučukovníku. Otevřel tlamu, velkou jako vnitřek sedmadvacetigalonového pivního sudu, a odhalil tesáky dlouhé deset stop. Zasyčel jako stovka ulívaných táboráků. Uhodil tesáky o stráň srázu a začal si je brousit do ostré špičky. Trochu víc zakroužil ocasem a uklidil zbytek oloupaného mlází a pak to rozsvítil za Kamenáčem a Bílým oblakem. 
  Zrovna v tu chvíli se jim nad hlavou strhla bouřka. 
  Kamenáč s Bílým oblakem urazili půl mile a v brašnách u sedla jim přitom hovězí konzervy, hořčice a nakládaná zelenina jen drncaly, než veliký Joe odstartoval, ale to Jim nijak nepomohlo. Ohromný had pádil po zemi rychleji než pojišťovací agent za výhercem v loterii a kvapem je doháněl. Sto yardu za nimi syčel, jako by chtěl říci, jak se mu jeho vyhlídky zamlouvají. Kamenáčovi vzadu na krku a Bílému oblaku na zadku naskočily puchýře, v brašnách u sedla se hovězí začalo smažit jako na rožni a před hadem se déšť, než dopadl na zem, proměnil v páru. 
  A ten neřád Joe jim náskok ještě zkrátil. Jeho dech by Kamenáče s Bílým oblakem oddělal, nebýt jedné věci. Vyvolal tolik vzdušných přeludů, že se tím horký vzduch ochladil a srazil, než mohl zasáhnout Kamenáče s Bílým oblakem. 
  Sotva Kamenáčovi tohle došlo, otočil se s Bílým oblakem tak rychle, že div šedák nevrazil sám do sebe, a honem vypálil z brokovnice na ohromné hadi tělo a mířil při tom rovnou do tlamy. Kamenáč měl mušku správnou, ale broky se s rachotem odrazily jako hrst štěrku od plechové střechy. Ohromný had maličko zatřásl hlavou a pádil dál. Kamenáč mu práskl do palice. Broky se odrazily stejně jako prve. 
  Kamenáč zabodl ostruhy a ujížděl. Do velikého stromu zrovna v cestě uhodil blesk a rozštípl ho vprostředku až dolů a rozevřel ho tak, že se obě půlky skoro dotýkaly země. Kamenáč viděl, že nestačí dost rychle uhnout, aby ho objel, a tak s Bílým oblakem proskočil. Ohromný Joe skočil do rozštěpu za Kamenáčem a ty dvě půlky stromu se k sobě seskočily a zaklínily ho pevně zrovna v půli. 
  Kamenáč už počítal, že je zachráněn, a přitáhl uzdu, ale musel se ještě trochu poučit, co je to doopravdy veliký had v krajině zlých hadů. Ten neřád had se rozzlobil. Syčel, jako by sto lokomotiv najednou pouštělo páru. Mrskal ocasem a klátil hlavou. Jazykem práskal, až nadělal víc rámusu než hrom, co zrovna řádil. Zaplnil vzduch smradlavým dechem. Mlátil do stromu hlavou. Smrštil se. Nafoukl se. Ale strom, i když trochu sténal a naříkal, držel jeho tělo pevně. Had se rozzuřil, takže začal do stromu tlouct tesáky, a tváře se mu nafoukly,jak si pumpoval jed. Okamžitě začal strom nabíhat a otékat, pokaždé o stopu, pak pokaždé o yard, až byl pětkrát, potom desetkrát a pak patnáctkrát větší než normálně, a potom praskl jako vřed a ohromný had byl volný. 
  Začal se zase plazit za Kamenáčem a Kamenáčovy ostruhy vytloukaly Bílému oblaku do žeber "Domove, sladký domove". Kamenáč zašilhal po nebi, a když uviděl, jak blesk míří do obrovského kaučukovníku, vyrazil šedákovi do boků "Starého tuláka", a jak blesk rozštípl strom, proskočil. A zase ty dvě půlky vyskočily a zaklínily hada. Tentokrát Kamenáč nezastavil kvůli zdvořilé konverzaci, ale uháněl, až se kouřilo, a v době, kdy se hadovi podařilo strom rozprsknout, byl už Kamenáč míli vpředu a měl vyhlédnutý další strom. 
  Správně si skok načasoval potřetí a počtvrté a popáté a už počítal, že má výhru v hrsti, když vtom bouřka přestala, jako když utne. 
  Tentokrát to vypadalo mizerně, a když už ho ten ohromný had skoro měl, zkusil Kamenáč zoufalou možnost. Otočil se s Bílým oblakem dokola na místě velkém jako příspěvek do kostelní sbírky a honem zakličkoval zpátky k hadímu ocasu. Veliký Joe sebou švihl dokola, hlavou se ohnal po Kamenáčovi a chňapl po něm. Kamenáč se v sedle vyklonil, popadl hadí ocas a strčil ho tomu ohromnému sprosťáku plazovi do čelistí, zrovna když se svíraly jako tchyni, která se vzteká. 
  Když veliký Joe zjistil, že si ukousl vlastní ocas, dožral se ještě víc a začal ocas kousat, žvýkat, žmoulat a polykat. Aby ho povzbudil, začal na něho Kamenáč volat všecky nadávky, na které si dokázal vzpomenout, a ještě další, co na místě vymyslel. Veliký Joe, když zjistil, jaké má o něm Kamenáč skutečné mínění, byl tak bez sebe vzteky, že mu bylo jedno, co dělá, a polykal si ocas pořád dál, až se za chvilku dopolou spolykal. 
  Kamenáč v roztomilostech pokračoval a had se hltal dál. Kamenáč dostal náhlé vnuknutí, z brašny u sedla vytáhl hrnec hořčice a namazal hada, aby to uspíšil. 
  Kamenáč toho ohromného hada porazil. Když had ochutnal hořčici, hltal se dál, a jak si spolkl poslední zbytek, nezůstalo z něho nic.

zpět